Ročník 1 / Číslo 1 | Vyšlo 22. února 2002
ROZHOVOR

dejme tomu čas,
myslím si, že to půjde


Muž jedné tváře a mnoha přezdívek odhalen bez mejkapu: Kino, On, DJ Koshmarowski, Olin, noMAKEup / nick používaný v časopise SOAP / - to všechno jsou přezdívky, pod kterými jej znám a na něž jsem si v tuto chvíli vzpomněl. Nedalo mi to, a tak jsem se před rozhovorem o časopise SOAP zeptal na skutečné jméno muže mnoha přezdívek. Člověk, kterého znám několik let a který působil na ostravské graffiti scéně, nebo jako jedna třetina zaniklého a legendami opředeného bandu Ostravska drubež, či jako občasný spouštěč hudby v Černém pavoukovi a nověji v Cofee shop/u/ a v poslední době umělecký vedoucí časopisu SOAP Creative Showers - se jmenuje Lukáš Holinka a je mu 24 let. Po této prozaické předehře, již nic nebránilo vzniku následujícího povídání.


Co bylo prvotním impulsem vzniku časopisu SOAP?

Zhruba před rokem jsem si říkal, že by nebylo špatné dát dohromady časopis. Tzn. nejdříve stmelit lidi, o kterých jsem věděl, že jsou tvůrčí a baví je to. Konkrétně u lidí zastoupených v prvním čísle jsem viděl jejich práce např. u nich doma. A uspořádat v Ostravě nějakou výstavu je celkem složité. Těmto věcem je momentálně nakloněn maximálně Černý pavouk. Takže díky tomu jsme se postupem času shodli na tom, že je do toho potřeba jít. Nepřipadalo mi to moc finančně náročné. Zpočátku jsme vůbec nepočítali s účastí sponzorů, ale s tím, že se nějak složíme sami. Původně to bylo zamýšleno jako fanzin.


Existuje nějaká redakční rada?


Neexistuje něco takového, že bychom se sešli a říkali si co tam bude a co ne..., spíš jsem se bavil s autory, ať udělají nové věci apod. Nejvíce jsem koncipoval tvář SOAP/u/ s Etrem. S ním jsme také došli k černobílé podobě časopisu.


No, pokročíme. V časopise se objevují grafiky holandských Corp. Unit. Proč je rozhovor s nimi v angličtině?


Celý časopis měl vyjít původně v angličtině. Kdyby byl rozhovor ještě v češtině, tak by nám zbyla jedna stránka navíc. Co se týče obsahu rozhovoru, asi bych dnes pokládal jiné otázky. Někdy jsem byl zklamán z jejich odpovědí. Byly příliš stručné. Našinec totiž neví vůbec nic o jejich grafickém designu, což je škoda, protože je to tam celkem dobře rozjeté.


Odkud se s nimi znáš?


Kontakt jsem s nimi navázal přes Internet. Byli celkem nadšeni a vzápětí poslali své věci na „cédéčku“.


V SOAP/u/jsem uvítal humor, který je tam všudypřítomný...


Myslím totiž, že v časopisech, které dnes vycházejí, ten humor chybí. On tam totiž vůbec není.


Co tě inspirovalo k tomu použít na zadní stranu obálky rukopis jedenáctileté sestry?


Pokoušel jsem se to napsat sám, ale člověk už píše nějak jinak než dítě, už to tam není. Tak jsem posadil sestru za stůl a diktoval ji, co má psát.


Jak dlouho trvala příprava prvního čísla?


Skoro tři měsíce. Poněkud jsem byl rozčarován z toho, že jsem nakonec dělal skoro všechno sám. Ono to není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Lidi dodali věci a tím to pro ně skončilo. Jsem rád, že to nakonec vyšlo tak, jak to je. Tzn. že koláže jsou uprostřed, rozhovor za nimi apod. Bylo to úmorné - ježdění do tiskárny atd.


jakém nákladu vyšlo?


Vyšlo to v nákladu 42 kusů. Zatím mi to připadá dostačující. Když bude zájem, dá se udělat dotisk.


Máme tady první číslo, v časopise avízujete vydání dalšího asi na únor. Rýsuje se tedy něco?


Druhé číslo se zatím nerýsuje, ale určitě bude. Musím se přiznat, že se připravuji na dvoje přijímací zkoušky a věnuji tomu většinu času. Takže až bude po zkouškách, tak na to najedu.


Existuje tedy reálný předpoklad, že tento časopis neskončí vydáním např. druhého čísla?


To bych byl rád, ale nerad bych to dělal sám. Druhé číslo budeme pravděpodobně dělat s Etrem. Já bych chtěl, aby to pro ty vydávající neskončilo jenom odevzdáním prací. Aby to někdo nechal zkopírovat, jiný zase vytisknout. Při přípravě prvního čísla už jsem toho měl dost. Navíc nejsem ten typ, který bude chodit ten časopis nabízet. Nechci být v roli grafika a zároveň distributora. Chci, aby tam byl pro příště někdo, kdo to udělá. Dále bych chtěl sehnat další sponzory.


Zmiňoval jsi přijímací zkoušky. Kam a na jaký obor se hlásíš?


Písmo a typografie v Praze. Tam je hrozný nával, a nevidím to moc růžově. A druhá škola je ve Zlíně - obor grafický design. Ten Zlín vypadá reálněji.


Jezdíš na nějaké konzultace?


Teď tam pojedu potřetí. Jezdím tam k prof. Solperovi, který patří k opravdovým kapacitám. Ukazoval jsem mu SOAP, tak se mne zeptal, co mám za školu. Když jsem mu řekl, že obchodní akademii, tak mi opáčil, ať mu netvrdím, že takové grafiky dělají na „obchodce“.

Člověk je rád, když se jeho věci líbí známým a kamarádům, ale jestliže tyto práce aspoň trochu zaujmou člověka erudovaného, tak to potěší a povzbudí. Vůbec mne zajímá, co na to řeknou lidé, kteří dělají výtvarné umění.


Více tě zřejmě láká Praha?


Jak jsem říkal, tam je mnoho přihlášených, ale bylo by to dobré. Praha nabízí nespočet možností. Člověk získá množství zkušeností a vědomostí. Je tam v kontaktu s lidmi. Navíc si myslím, že na této škole by se mohl SOAP zformovat tak, že by na něm mohlo pracovat více lidí. Chtěl bych, aby to bylo pořád ostravské, ale redakční radu by tvořili lidé ze školy plus podhoubí.


Považuješ se za lokálního patriota?


Jo, jistě... určitě. Těší mě, že pro zbytek republiky je Ostrava taková neprozkoumaná. Lidé především v Čechách si myslí, že se tady jenom pracuje, jsou tady jen šichťáci a chodí se pouze na pivo. Přitom tady opravdu něco vzniká... a nikdo nic neví... Je tady dost lidí, kteří se snaží něco dělat. Dobře to začíná šlapat hlavně v té taneční muzice. Tam je to hodně a dobře našláplé... uvidíme za pár let, jestli se to posune, zmrší, nebo zda to dopadne jako Stodolní...


...teď jsem to měl na jazyku!!! Ty jóó, Stodolní. No, Las Vegas už máme... Nebudeme si kazit náladu, ještě bych se vrátil k té škole. Takže se snažíš skloubit to, co tě baví, s tím, co bys chtěl dělat v životě?


Určitě. Ale nechtěl bych dělat letáky do tramvají, nebo pracovat v nějaké reklamce, např. pro Tesco nebo podobnou firmu. Mne baví věci, do kterých můžu dát vlastní invenci. Dělat to zajímavě a především pro mladé lidi.


Přehodíme výhybku zpět k časopisu. Bude v dalším čísle nějaký zahraniční host?


Nyní jsem navázal spojení s lidmi z Japonska. Ti přislíbili spolupráci - bohužel si nevzpomenu na jejich jména.


Doufám, že rozhovor nevyjde v japonštině.

/Smích/ V češtině, angličtině a japonštině.


Zvážníme. Osmdesát korun za grafický časopis s interaktivním CD mi nepřipadá moc.


Snažili jsme se udělat rozumnou a přijatelnou cenu pro lidi. Původně to mělo stát méně, ale náklady se značně vyšplhaly nahoru, tak je to těch 80 Kč. Jinak CO by mělo vycházet ke každému číslu. Co se týče obalu, chtěl bych dodržet formu časopisu v zalepeném nebo uzavřeném obalu. Hlavou se mi honí i nějaké maličkosti pro potěšení kupujících. Tzn. že v každém čísle bude malinkaté překvapeníčko.


Jak vznikl název tohoto občasníku?


Když jsem jel na první konzultaci k prof. Solperovi, tak jsem tam měl jednu věc, která se mu líbila a v ní se vyskytovalo slovo soap. Potom jsem přemýšlel v Ostravě o názvu našeho časopisu. Napadlo mne, že celý časopis je proveden černobíle, což samo o sobě symbolizuje čistotu, a že mýdlem si lze umýt ruce, že se mýdlem můžeme také zároveň očistit od stresů, problémů a špatných myšlenek, např. při prolistování Soap/u/, a tím své myšlenky alespoň na chvíli nasměrovat jinam. Proto je tam i ten humor. Chtěl bych, aby se to v tomto směru ještě víc vyvíjelo.


Jakým způsobem tvoříš?


Momentálně kombinovaně. Něco nakreslím ručně, naskenuji a převedu do křivek. Jednu dobu jsem dělal všechno na počítači, ale zjistil jsem, že jsou věci, které udělám ručně za pět minut a na PC bych to dělal třeba týden. Takže nyní je to tak půl na půl.


V jakém programu pracuješ?


V Adobe illustrator - to prosazuji a v Corel/u/.


Máš nějakou odbornou průpravu?


Vlastně rok na propagačním výtvarnictví.


Autodidakt?

Zatím ano. Hodně věcí čerpám z odborných publikací. Trošku mě tady štve, že co se týče designérů, je zde určitá rivalita. Pokud nejsi ze školy, nebo z jejich okruhu, tak tě nepustí mezi sebe. A když vytvoříš něco dobrého, nikdo ti to nepochválí, nebo nedá nic najevo.


Co jsem potřeboval, to jsem se dozvěděl. Budu ti držet palce, ať vše dopadne podle Tvých představ.


Dejme tomu čas, myslím si, že to půjde.


Díky za rozhovor.


Ptal se Herbert Procházka       


náměty, ohlasy, tiskovky a reporty posílejte na: herbert@email.cz

| Obsah čísla | Titulní stránka čísla |


| email redakce: protimluv@seznam.cz | Naše bannery a ikonky | |
| webdesign © 2017 Jaroslav Němec |