Ročník 4 / Číslo 3-4 / Vyšlo 23. prosince 2005
Severočeské okénko

Patrik Linhart


Děsivá instituce dobra

Měsíční povídky 2005

Bílý důl

Zde lidi z Grentze a Duchcova paběrkují. Dost pofidérní místo. V dětství jsem tam chodil často, někdy s dědou pro uhlí, někdy jen tak provokovat osud. Člověk se lehce propadne do hořícího podloží a uhoří mu nohy. To se ví. Však už tam zatloukli ceduli. Bludný kruh Lokalita Třibec Doly Bílina Vstup zakázán. Když jsem přišel blíž, nestálo tam bludný ale bílý. Něco mě varovalo, vrať se. Poslechl jsem, ale bludný kruh to přece jenom byl. Cestou zpátky jsem se ztratil na haldách. Zároveň to byl i bílý kruh, protože, sotva jsem vystoupil z lokality, začal na mě dorážet černý pes. Za kolejemi vykřikoval zakrslý chlápek v bílém kabátu nějaké sprostoty.

Lom

Ta vesnice to neni žádná prdel. Tam, kdo nemá toluen, jako by neměl mozek. Nad námi plujou mraky v nových kostýmech, honí vítr a větrů větrolamy honí v dáli dalajlámy, všude vlají britské vlajky a chlapi xeroxují balalajky. Před kostelem Indiánka kolem totemu tančí - parta bojů si v kotlíku vaří kančí. Místní sígři mají zase téma, jestli je to tabu, když se chlapi klátí v Českém domě na Abbu.

Strážná grupa

"Už aby tady bylo zpátky XX. století," ucedil zachmuřený mladý mudla na zastávce MHD. Sevřenými rty drtil lehkou petru. Progresivně paranoidní důchodkyně Jana Bodyová ucedila: "Tohle je možná tvoje poslední petruše!" Bodyová má možná pravdu, ale nikdy si to neověří. Z trolejbusu č.p. 4 ji řidič vyrazil proceděnými slovy: "S náma nepojedete! Váš EKG ukazuje, že byste jízdu po muldách nepřežila." Děsivá instituce Dobra vrazila svou dobráckou tlapu i do jejího srdce.

Public Zippich

Konkursu na mluvčího pivovaru se účastnilo deset typosů - já pod jménem Petr Tygr, můj spolužák Jonáš, můj spolužák ing. Bim (který v pivovaru už 10 let pracoval jako senior product manager), žena v kostýmku, žena bez kostýmku, bývalý mluvčí jakéhosi ministerstva, katolický kněz a rocker s visáží Micka Jaggera. Trvalo to čtyři hodiny. Během té doby zkonsumoval Jagger osm piv, kněz dvě a mé alter ego jedno. První test byl z angličtiny. Pro ty, kteří netušili která bije, zástupce pivovaru vysvětlil, že je to řeč, jíž pivovarští hlavouni mluví na poradách. Nebožáci prý kvůli tomu musí jezdit každou volnou neděli do Británie, aby se zdokonalili. A to prý všichni, neboť jsou to do jednoho samí Češi. Následoval test znalostí o pivu. Tygr vypije osm piv, někdy patnáct. Zná je všechny. Při zkoušce Jak se zachovám, když pivovar lehne popelem, nikdo neobstál. Po návratu do začazaného lokálu se uchazeči vrhli do fabulování historek o legendárním panu Zippichovi. Tygr sesmolil krásné vyprávění o tom, jak pan Zippich dostal bezedný sud piva, se kterým vandroval po světě a obšťastňoval konsumenty. Ve chvíli, kdy nikdo na celé západní polokouli v sobě neměl pod tři promile, povolal Bůh Zippicha k sobě. Klání o pivního píárka doprovázela zneklidňující hudba Nedvědů a rosničky Mráčkové. Většině to asi bylo fuk, jen rocker chvíli prskal, ale pod vlivem osmého piva se přidal ke zpěvu. Největší darda přišla ve finále, kdy do lokálu vstoupil samotný Zippich a lámanou sudetskou čechovalhalštinou se jal diktovat věty typu vypitý strýc vidí ve vikýři. Kolem 14.00 opustili nalomení kandidáti továrnu. Dva dny se Petr Tygr zdržel pití piva a držel se griotky. Třetí den přišel telegram Gratulujeme Vám k úspěchu. Postupujete do druhého kola. Pohovor, psycholog, psychotesty od 8.00 do 16.00. Zippich.

Nejobyčejnější kluk na celém světě

Víš, já jsem takovej vobyčejnej kluk, už jsem měl holku, ale jen na líbačku. A pak tu druhou, řekli sme si dvě slova a byla píchačka, ty si moje třetí a věř, budu slušnej, mám to za sebou, život s mámou, jedináček, pak sem fetoval, jednou sem spal s chlapem, ale byl to myslivec, takže snad nebyla lovná saissona, jinak moc holky, víš, a děti mám rád - pravil mladík v šusťákových elesťácích a skočil do vlaku. Po chvíli vykoukl z okna, celý potlučený, a zamával jí. Ona zůstala s otevřenou peněženkou na peróně. Z kiosku se ozvala její máma: Tady bude nutná demontáž!


Patrik Linhart (* 1973), prozaik, básník, výtvarník, performer, redaktor časopisu Dekadent Geniální, inženýr ekonomie, nezaměstnaný rentiér. Užívá pseudonymů Pavel Jazyk, Alexander Nihilovskij, Petr Tygr, Albert Krásno ad. Své texty publikoval např. v časopisech Tvar, Host, Weles, Psí víno, Texty, Labyrint. Je zastoupen v antologiích Pět let (1998) a Od břehů k horám (2000). Knižně vydal Čítanku Český jazyk (1998), s Radkem Fridrichem texty Picni si svou buznu (2001) a soubor próz Měsíční povídky. Opárno (2003).

| Obsah čísla | Titulní stránka čísla |


| email redakce: protimluv@seznam.cz | Naše bannery a ikonky | |
| webdesign © 2017 Jaroslav Němec |