Ročník 5 / Číslo 4 / Vyšlo 11. prosince 2006
ARCHITEKTURA

Demolice bývalého hotelu Palace?


Zatímco o Karolině tisknou ostravské noviny i místní mutace celostátních deníků reklamní články, vyznačující se chabou snahou zakrýt absenci sebemenšího pokusu o kritické myšlení, jedna z důležitých kauz podoby současné Ostravy zůstává téměř mimo pozornost médií. Jedná se o osud podstatné části bloku bývalého hotelu Paláce mezi Smetanovým náměstím, třídou 28. října a ulicí Na Karolíně na důležitém okraji jádra Moravské Ostravy. Již v souvislosti se zájmem společnosti ECE oVýstavbu nákupní galerie na pozemku Karoliny se objevovaly úvahy inspirované spekulativním chováním této firmy, že dojde k demolici budov bývalého hotelu a k výstavbě pasáže z nároží mezi Smetanovým náměstím a třídou 28. října směrem k dvojhalí uprostřed dosud nezastavěného území. Z toho nakonec sešlo. Nedlouho poté přišel s podobným nápadem majitel domů bývalého hotelu. Již v roce 2005 sondovali firmou najatí architekti, zda a do jaké míry by památková péče trvala na zachování objektů, tvořících srostlici kdysi slavného hotelu. Tehdy ještě hovořili o přestavbě některých budov. V případě nárožního objektu s věží, tzv. domu Franze Aufrichta (Opera, čp. 238), se Národní památkový ústav klonil k zachování hmoty a k rehabilitaci sice značně poškozeného, ale urbanisticky cenného domu, určujícího charakter důležitého náměstí v centru města. Autorem původního návrhu je jeden z významných žáků vídeňského architekta Otto Wagnera - Wunibald Deininger. Z jeho ateliéru pocházejí projekty sousedních, k nepoznání přestavěných budov, zvláště domu Heinze a Kulky (čp. 1502) a bývalého hotelu National (čp. 239). Ten tvoří jádro později rozšířeného a přejmenovaného hotelového zařízení. A právě na tyto domy byl již vydán na základě souhlasu oddělení památkové péče Útvaru hlavního architekta demoliční výměr.

Žádost o demolici byla ze strany majitele doprovázena studií předpokládané nové zástavby. Novostavba představuje konvenční řešení, nedegraduje zcela dosavadní prostor, ale zároveň do centra nepřináší potřebný esprit, dobré dílo, které by danému místu přineslo novou kvalitu. Přes odpor části odborné veřejnosti vyslovil Útvar hlavního architekta s demolicí souhlas. Krajský úřad toto rozhodnutí posvětil a ani Ministerstvo kultury neučinilo nic, co by zvrátilo daný stav. Ačkoli byly v roce 1996 budovy navrženy za kulturní památku, ministerstvo uložilo návrh k ledu a nyní jej sice znovu projednává, ale vypadá to, že výsledkem bude zamítnutí návrhu na prohlášení výše zmíněných staveb kulturními památkami.

V této chvíli se zdá, že demolici nestojí již nic v cestě. Na uvolněném místě by údajně měl vyrůst obchodní a hotelový komplex s pasáží, o jehož podobě toho lze říci málo, protože projekt bude nejspíš reagovat na dosud nejasnou podobu nové zástavby na Karolíně. Popsaný přístup svědčí o absenci jakékoli koncepce vývoje města, což je s ohledem na nedávno skončenou volební kampaň docela dobrý ironický kontrapunkt k velkohubým volebním heslům. Způsob stavby města, při němž je vše dovoleno, se tak znovu do Ostravy po zhruba dvou desetiletích vrátil, tentokrát-pod rouškou developerských projektů. To vede nikoli k originálním a kvalitním výsledkům, nýbrž k polovičatým pokusům, jak odstranit minulost, která vadí, a nahradit ji neinvenční, ale lacinější nápodobou.

Absurdnost celého rozhodnutí se ukáže při rozvedení kacířské myšlenky o demolici uvedených budov. Co by se stalo, kdyby se zbořil celý blok i s objekty bývalého hotelu? To by přece umožnilo protáhnout Nádražní třídu bez přerušení přímo do centra Karoliny a znamenalo by to, že všechny dosavadní návrhy by rázem mohly být hozeny do koše. Neříkám, že je to myšlenka dobrá nebo špatná. Jen chci naznačit, že existují témata, o nichž se nedebatuje ani v obecné rovině. A to se mi zdá špatné. Ve výsledku by totiž taková idea znamenala, že všechny dosavadní soutěže na Karolinu byly postaveny na hliněných nohou.

Záměr urbanisticky zcela od základů řešit křížení ulic Nádražní a 28. října by zasáhl podstatnou část jižního okraje centra Moravské Ostravy. A ještě jedna zásadní věc - takový přístup by se nedal založit na pouhé libovůli investorů či majitelů jednotlivých domů. Město by muselo začít vážně uvažovat o koordinaci všech následných kroků v součinnosti s majiteli pozemků a okolních nemovitostí směrem k pořízení kvalitního regulačního plánu.

Na závěr jen dodám, abychom nekončili příliš pohádkově, že se toho nemusíme vůbec bát. Otázka zboření zmíněného bloku a zcela odlišného řešení přilehlé části města položena a diskutována s největší pravděpodobností v odborných kruzích nebude. Vše zůstane u demolice bývalého hotelu a tuctové novostavby. Navrch bude mít polovičaté řešení, neboť otázky architektury i urbanismu zůstanou na okraji této hry na chytrou horákyni. Proto požadavek Národního památkového ústavu na zachování a případnou rekonstrukci budov zůstává jediným diskusním příspěvkem v chóru ostatních institucí, volajících po demolici a vybudování nového objektu v původní stopě starého.

Martin Strakoš


Obrazová příloha:

1. Dům Franze Aufrichta (Opera, čp. 238) později připojeného k hotelu Paláce, původní stav podle návrhu Wunibalda Deiningera, realizace 1911-1913.

2. Přístavba k hotelu Paláce v ose Nádražní třídy, Ernst Korner 1929-1930.

foto: Archív města Ostravy