Ročník 1 / Číslo 2 | Vyšlo 10. května 2002
POEZIE

Zajetí

Jaromír Typlt

Viktoru Kopaszovi protože „nejsme na borůvkách“


už to není tak vysoko
dole už rozeznáváš
jednotlivé jedy

jednotlivé

jedy

A jak se smráká
jedy jedovatí a hlína se drolí
jedy zlátnou a hlína sahá do svý tmy

nabrala jí dost
a podrží

na to vezmi

seš to jediný co jedům ještě zbývá
jak se rozzářily že mezi ně zapadáš!

TY JEDE

to sis ráno nemyslel, že potáhneš s těma nejprudšíma
a budeš jako jeden z nich dorážet na povrch kůže a
proleptávat se a rozpouštět, ty jede

jenže toho se nezbavíš, že i tys měl hřbet ruky a čelo,
vězels v tom taky až do morku kostí, z toho se nevykroutíš,
to tě vždycky zadrží, ty jede

to tě nepustí, nedělej si naděje, ty jede, tak daleko, kam až
se pouštěj oni, ty nikdy nepronikneš

ty nikdy, jede, co tě nemá?

a když se obrátěj proti tobě

to sis nemyslel, ale cos mohl čekat, pro tebe byl
jed jako jed, ale pro nejsi ani na chvíli nebyl jeden z nich,
ani omylem, ty jede

tak proč tě asi potřebovali, ty jede, a proč už jim seš
k ničemu, ty jede, rychle si to sečti a už se nezkoušej bránit,
už jsi jim ukázal dost

příště

než hlína seschne
a nabere světlejší odstín
o šeď, o poprašek světlejší,
aniž si kdo všimne, kudy se z ní vytratila tma

a ruce se jí nedotknou
ani příště ani nikdy příště

(ruce které tma vzala s sebou
nebo které s sebou vzaly tmu, na tom nesejde, kdo co pobral,
vynýst se to tak jako tak muselo)

příště

UŽ JENOM VÝPAR

CO NEJJEDOVATĚJŠÍ

ale není vyloučeno

podle všech známek života
(tudíž nejen podle těch posledních)

není vyloučeno,
nikdy nebylo, není a nebude
vyloučeno
(i přese všechno, co se bez přestání vylučuje)

a teď to někdo zastav: není vyloučeno, že není vyloučeno,
co není vyloučeno, jakkoliv není vyloučeno, že a tak dál

do nedohledna a tak dál bez vyloučení

a jedy tomu ušly

tudíž

vůbec není vyloučeno

Že jedy

Zase stoupne
jejich hladina

(vařil z vody, kdo věřil, že se všechno jednou obrátí
otráveným navrch

a to otrávené že se obrátí a postaví zase na nohy
jako by stačilo říct dej místo jed
ujde místo jedu)

zase se nachytá
kdo jim kde ukáže
po čem jít

(to by se ale nesměl zastavit před ničím, aby jim nakonec
nakonec vždycky
neukázal sebe)

zase se sjedou

JEDU, ne UJDE!

a i kdyby z tebe něco zbylo, nechtěl by ses do toho už
vrátit
taky se z toho dalo nádherně vyváznout, ale co by to bylo
za výhru, probrat se zase jako by nic, jako by to
byl jenom sen, a nikdy se už nezbavit toho
sžírání, co se vlastně stalo, proč tě nakonec
vynechaly, co je o tom za záměr
z jejich strany
ve tvým těle

tomu seš daleko
v poslední chvíli sis stihl připustit, že neunikneš

všechny předpředposlední a předposlední chvíle a to
všechno v nich, na co ses snad ještě chtěl
v poslední chvíli vázat
předpovědi otravy, před kterou ses podle všech
předpokladů měl do posledka pokoušet stáhnout
někudy někam do skrytu

to se tě zničehonic pustilo
všechno

vzdát se
jednoduše se vzdát

povolit
a jenom se už

podívat zpříma
uvidět

do jedů

a v jedech

JEN TO NEJJEDOVATĚJŠÍ

možná malinko pohasly
nebo vyhasly úplně

je po lesku nelekej se zahyň vzejdi splyň

od soumraku už ani do soumraku od rána už ani do rána

i když to dál běží dál v hlíně zaznívá
zase jen znova furt jen pryč:

zblýskni se
vypěň

zblýskni se
vypěň

Text k bibliofilii Zajetí/Fogság, kterou Viktor Kopasz a Jaromír Typlt realizovali v edici Střelec na jaře 2001.

| Obsah čísla | Titulní stránka čísla |


| email redakce: protimluv@seznam.cz | Naše bannery a ikonky | |
| webdesign © 2017 Jaroslav Němec |