Ročník 1 / Číslo 2 | Vyšlo 10. května 2002
ROZHOVOR

Interpretace je postoj k světu


„Ostrava je pro mne světlá“, říká dirigent Lubomír Mátl, sbormistr a umělecký vedoucí Moravského komorního sboru, který je po celých šest let své existence nepřehlédnutelným hudebním uskupením, vyvracejícím představu, že v Ostravě se naplno a zajímavě zpívá pouze na univerzitě, v divadle a hospodách...

Jedno čínské přísloví říká, že orat ve vodě a zpívat ve sboru dokáže každý. Co na to říkáte vy?

Ve sboru může zpívat každý, kdo má hlas, sluch, zájem a hudební inteligenci. Zpívat v kolektivu, neprosazovat jen sebe, ale umět dokázat se podřídit skupině, to předpokládá umět někdy více než sólista. Člověk musí v sobě do jisté míry potlačit sólistické tendence a přizpůsobit se, aniž by rezignoval na technickou dokonalost a jakousi vlastní pěveckou svobodu.

Jak se díváte na současnou tzv. vážnou hudbu? Má zajímavý vnitřní život? Myslíte, že vážná hudba musí být vždy minoritní, na periferii společenského zájmu, nebo si za to může sama svojí úrovní a způsobem interpretace?

Mám dojem, že stále více mladých lidí se dnes věnuje skladbě i interpretaci vážné hudby. Mnoho záleží právě na oné interpretaci. Interpret je vlastně „tlumočník“ skladatele, samotné „mrtvé“ noty nemluví, jsou jenom značkami na tunách papíru.

Zajímavých interpretací je podle mého soudu dost, jsou dokladem sebevyjadřování lidí, jejich schopnosti umět žít i bez příkazů, povelů, zákazů a podobně. A tato schopnost je zřejmá stále více. V oblasti vážné hudby je dokladem tohoto skutečnost, že vzniká mnoho nových komorních orchestrů a sborů, třeba už i na gymnáziu. Ano, musí tam být i výborní pedagogové, je-li tam tolik výborných žáků, jak jsem se mohl přesvědčit. Já osobně vnímám interpretaci jako postoj ke světu - je to snaha život nekonstatovat, ale tvořivě jej vyjadřovat.

Jaký je váš názor na rozhlasové stanice? Prezentují dostatečně a dobře vážnou hudbu, nebo ji „zmramorovatí“ dřív, než může živá přijít k posluchači?

Já poslouchám rozhlas převážně, když jezdím autem. Samozřejmě, že mne nejvíce zajímají stanice, které vysílají vážnou hudbu, aniž by tato hudba fungovala jen jako nějaká výplň přestávek mezi nekonečným řečněním. Na některých stanicích se ještě pořád vysílá hudba k poslechu a používá se vynikajících nahrávek domácích i zahraničních. Uvědomuji si, že jsem vlastně nikdy neslyšel tak kvalitní přenosy vážné hudby, jako za poslední tři roky při cestě autem. Jenom mi vadí, když se občas nedozvím, kdo hrál a co hrál, i když to bylo vynikající.

Co si myslíte o úrovni vážné hudby a zejména sborového zpěvu v Ostravě, potažmo o uměleckém dění v Ostravě? Je Ostrava podle vás kulturní město?

Na severní Moravě se hóóódně zpívá a muzicíruje, patrně tady k tomu mají lidé stále dost důvodů. Lze to matematicky dokázat na počtu sborových těles malého i velkého obsazení i různého žánrového zaměření. Ostravu jsem poznal, když jsem sem přišel po absolvování JAMU, to snad tady zpíval každý druhý. A jižní Morava na tom byla podobně. Vlastně celá Morava přinesla tolik vynikajících skladatelů a hudebníků, že to snad musí být v nějakém moravském genetickém podloží. Na jedné straně lidová píseň se svou neobyčejnou bohatostí a hloubkou a na druhé straně filharmonie, divadlo, opera, sbory, komorní soubory, festivaly... Ostrava je pro mne vlastně světlá, vidím v ní vlastní přítomnost hudby.

Jaké je tajemství úspěchu sbormistra (kromě celaskonu, kávy a dobrého vína)?

V osobní filozofii. Nepřipustit, aby kdejaký vánek s vámi zamával - ani napravo ani nalevo. Je to odvaha putovat po vlastní cestě se svým osobním názorem a obrazem. Prostě ladit.

Máte nějaký velký hudební sen?

Doba, kdy jsem snil o velkých projektech, je pryč. Už jsem trochu povyrostl. Měl jsem a mám život plný hudby, byl jsem obklopen výbornými lidmi i hudebními díly. Nesplněný sen vlastně nemám. Neustálé uspokojení mi přináší samotné znovupoznávání skladeb, o nichž jsem se domníval, že už je znám, protože jsem je někdy dělal.

Zdá se vám někdy o hudbě ve snu?

Nezapomněl jsem nikdy jeden z prvních studentských snů: blížil se koncert, který jsem měl dirigovat, vše jsem uměl zpaměti, přicházím na pódium a najednou vůbec nevím, co se bude hrát a co mám dirigovat. Ptal jsem se „koncertního“, co dnes hrajeme a on mi to neřekl. Pochopil jsem, že umět zpaměti ještě vůbec neznamená dotýkat se pravé podstaty dobrého koncertu.

Zkoušíte si někdy před zrcadlem dirigentská gesta? Vím, že někteří dirigenti to dělají.

Podívejte, já žádný způsob při práci dirigenta na sobě samém nezavrhuji. Dirigent musí vedle všech schopností, vědomostí a talentu také nějak vypadat. A může být velmi účinné, zejména v dirigentských počátcích, vidí-li se dirigent v zrcadle. A také komické nebo smutné. Dirigentské gesto musí být sdělné bez vysvětlování, musí být funkční. Posluchači vnímají nejen hudbu na koncertě, ale aniž by chtěli, často přitom sledují dirigenta. Takže on nesmí vadit, musí s hudbou jaksi splynout, neboť jeho gesta jsou přirozenou součástí celé interpretace skladby.

Jak byste zhodnotil současnost, případně budoucnost Moravského komorního sboru v Ostravě, jehož jste sbormistrem?

Zařadili jsme se do velkého orloje hudby, ať chceme nebo nechceme - jako jedno jeho malé kolečko. Myslím, že od počátku je v tomto kolečku přítomna radost a tvůrčí napření. Moravský komorní sbor je živý, naplňuje hudební čas. A všechno ostatní jsou pak už jenom méně či více obtížné okolnosti.

S Moravským komorním sborem jste v dubnu vystoupil na velkém koncertu v Ostravě. V čem byl velký?

Předně celý sbor vystoupil poprvé bez účasti filharmonie, sám za sebe. A pak byl jeho program namíchán jako střet různých hudebních pólů, mezi nimiž by měl probíjet sugestivní posluchačský zážitek. Takže v první polovině zazněly dvě kantáty od Bohuslava Martinů ovlivněné Vysočinou, ve druhé části výběr z Ortodoxní mše Sergeje Rachmaninova, díla neuvěřitelně naléhavého svou „modlitební" hloubkou. A nakonec Janáček - Ukvalské písně a Otčenáš...


Ptala se Yvetta Ellerová


Lubomír Mátl, narozen 6. 3. 1941 v Brně, vystudoval obor varhanní hra a klavír na brněnské konzervatoři (1959) a dirigování sboru a orchestru na JAMU v Brně (1968). Působil jako hlavní sbormistr Ostravského filharmonického sboru (1972-79), Filharmonického sboru Slovenské filharmonie v Bratislavě (1979-81) a Pražského filharmonického sboru (1981-92) a jako sbormistr Smíšeného sboru Českého rozhlasu (1992-94).

| Obsah čísla | Titulní stránka čísla |


| email redakce: protimluv@seznam.cz | Naše bannery a ikonky | |
| webdesign © 2017 Jaroslav Němec |