Ročník 1 / Číslo 2 | Vyšlo 10. května 2002
ROZHOVOR

Jsem přesvědčen o tom, že na párty by se měli lidé především bavit


David Bartoš aka Junkett /22/ je člověk, kterého jsem snad nikdy neviděl naštvaného. Jeho charisma působí odzbrojujícím dojmem i na takového cholerika, jakým jsem já. Lidmi z okruhu svých známých bývá nazýván novátorem nebo „továrnou“ na tracky. Kdykoliv ho potkáte, můžete si být jisti, že má v počítači nebo v hlavě rozpracovánu nějakou věc. Je spoluzakladatelem kultovního seskupení dvoika.troika /23/ produkuje a remixuje hudbu. Jeho skladby vyšly na různých kompilacích prezentující tvorbu 23, v časopise Soap aj. zremixoval jeden songů přátelům ze skupiny Grapefruit Moon atd. atp. Vydal alba „Moments“, které vyšlo před dvěma lety u Virtual Labelu a aktuální promo „Vortex“.

Již nějaký čas se zabýváš produkováním a remixováním. Co tě k tomu přivedlo, kdy jsi s tím začal a jak probíhaly tvé první kroky v této oblasti?

Nejprve jsem zkoušel hrát na kytaru, ale záhy jsem zjistil, že mne tento nástroj příliš nebaví. Tehdy jsem začal toužit po PC se zvukovou kartou. První „zvukovku“ jsem si koupil někdy ve čtrnácti a začal jsem různě experimentovat. Dá se říci, že zásadní zlom nastal někdy v sedmnácti. V té době muzika se mnou pořádně zamávala. Počátky byly celkem krušné, protože jsem začínal v trackerových programech, jako byly např. Fast Tracker či Impulse Tracker. Tenkrát jsem spíše vykrádal staré skladby jiných interpretů a potažmo věci, které jsem stahoval z Internetu a z těch jsem používal samply. A z toho jsem dělal jakési hudební koláže.

O jaký styl ses tenkrát pokoušel? Jak bys svou tehdejší „tvorbu“ charakterizoval?

/ Smích / No, to fakt nevím, to bylo častokrát dost psycho... V té době jsme s kamarády hodně chodili na „hausky“, které tenkrát probíhaly v „Téčku“ nebo v „Cihelně“, tím pádem to bylo zpočátku trochu do techna. Navíc jsem začal poslouchat hip-hop, takže částečně jsem dělal i pomalejší věci, ovlivněné tímto stylem.

Dostali jsme se k hudebním vlivům.

Co se týče hip-hopu, tak nejprve jsem se dostal k Cypress Hill, od kterých se to následovně odvíjelo. Pak to byly např. nahrávky House of Pain a podobné věci. Potom se to všechno nějak zrychlilo a já jsem začal poslouchat „dramíky“. To bylo někdy v osmnácti, když jsem ještě chodil na gymnázium. Líbilo se mi to více než techno, které je takové jednodušší a přímočařejší. Byl jsem nadšený ze „zlámaných“ beatů a samplovaných vokálů, tak jsem se v tom snažil nějak angažovat. Navíc to mělo blíže k hip-hopu, který byl mým nejoblíbenějším stylem.

Jakým způsobem tvoříš? Jedná se výhradně o práci na PC, nebo používáš i dohrávané věci z připojených nástrojů a přístrojů?

Zatím nemám možnost spolupracovat s muzikanty, takže zvuky si vytvářím sám na PC, k tomu upravuji v programu Sound Forge samply bubnů a kompletuji to ve Fruity Loops. Nemám žádný hardware, na kterém bych dělal „synťáčky“ nebo „samplerky“. Nebylo by to na škodu, ale zatím dělám s tím, co mám. Takhle tvořím „dramíky“, když jsem dělal hip-hop, tak jsem ještě vysamplovával věci z „empétrojek“.

Zhruba před dvěma lety vydal Virtual label tvůj debut pod názvem „ Moments“. Jsou tam věci ve stylu jungle, drum and bass a objevují se náznaky hardstepu. V porovnání s aktuálním devíti trackovým promoalbem „Vortex“, zní neuspořádaně a nevyhraněně. Na tvých současných nahrávkách si nelze nevšimnout posunu k osobitému a nezaměnitelnému stylu. Navíc zní uceleně a kompaktně.

To jsem rád.

Jak dlouho trvalo hledání vlastního zvuku a stylu?

Když jsem skládal věci pro „Moments“, tak jsem de facto přestával dělat věci v Trackerech a přecházel jsem na Fruity. Tím jsem přešel na novou platformu, která umožňuje mnohem větší rozvinutí tvořených věcí, nejde jenom o samply, ale hlavně o to, že si člověk vyrábí zvuky sám. Možná, že to připadne někomu trošku konzumní a komerční, ale třeba, abych mohl hrát v rámci 23, měl bych tvořit takové produkty, jež snesou srovnání s vinyly a věcmi, které hrají na akcích kluci. Takže v podstatě dělám záležitosti, které mám v hlavě a zároveň se snažím, aby zapadaly do celkového kontextu těch věcí, které se hrají na parties. Jsem rád, že ti to přijde osobité, ale jsou věci, kdy mne inspirují např. Bad Company a líbí se mi některé zvuky z nějakého tracku, tak se je místy snažím napodobit, i když nakonec to tak vlastně ani nevyzní.

Já si myslím, že vlivy existují v každé muzice a nemám ten dojem, že by to bylo na škodu, pokud toho někdo nezneužívá.

Jasně, přece se každý ovlivňujeme navzájem. Ještě bych chtěl dodat, že „Vortex“ jsem dělal s tím, že každý nemá možnost si stáhnout věci od 23 z Internetu nebo vůbec se k tomu nějak dostat, navíc když má člověk to „cédéčko“, tak je to takové přístupnější. Ještě to ale nepovažuji za regulérní album, je to takové shrnutí mé poslední tvorby a jsou na něm prostě tracky, se kterými jsem spokojený. Myslím si, že jsou tam kousky, které nikoho neurazí.

Některé záležitosti z „Vortexu“ mám doma na kazetě asi od listopadu. Jsou to nahrávky ve velice syrové podobě. Všiml jsem si, že jsi je pročistil, vyrovnal jsi rytmy, někde jsi něco přidal nebo ubral apod. Ta práce, kterou sis s tím dal, je slyšet.

Prostě tvořím skladbu a neustále s ní nejsem spokojený. U těch věcí, které jsi zmínil, jsem se snažil, aby se bicí „nekopaly“ s basovou linkou a celý ten mix jsem předělával asi pětkrát, jenom co se týče samplů. Také jsem pozměnil některé aranže. Jinak si dělám remixy vlastních kousků dosti často, dá se říci, že co dva týdny.

Svou tvorbu prezentuješ i na parties, kde je pouštíš z CD nosičů a mixuješ s tvorbou jiných producentů. Vyhovuje ti tato prezentace?

Nevyhovuje. Myslím si, že snem každého producenta, který se pohybuje v taneční muzice, je mít své nahrávky na desce. V podstatě jsem začínal tak, že jsem hrával pouze vlastní věci, např. kdysi ještě v „Cihelně“, kde jsme hráli z počítačů a ten zvuk byl příšerný a byla to totální degradace té párty. Tehdy to byl velice krutý „androš“. Přišlo mi to celé jako punková kapela s nevychytaným zvukem, které je jedno, co na to řekne publikum a mastí si tam ty svoje distortion kytary, jedou si to svoje - zkrátka Dictator dvoika.troika producent. V současnosti existují „vypalovačky“ na CD a je to všechno takové dostupnější, tak jsem začal hrát z „cédéček“. Doma si to v rámci možností masteruji a snažím se nějak vychytávat zvuk, jak jsem již zmiňoval, protože mne do nich baví mixovat záležitosti, které se mi líbí a mám rád. Přece jenom pohled na člověka, který za pultem pouští „cédéčka“, je odlišný od pohledu na skutečného DJe, který hýbe s čudlíkama, scratchuje, vyhledává a jinak si s tím vším hraje. To je důležité i pro kontakt s publikem. Chtěl bych mít desky, na kterých bude moje muzika, abych ji mohl hrát do věcí někoho jiného, jako to dělají zahraniční producenti, kteří jsou obvykle i Djs.

Osobně si také myslím, že některým věcem z tvé tvůrčí dílny, by slušel vinylový kabát. Děje se něco v tomto ohledu?

Momentálně jsou v Čechách zhruba tři DNB labely - a to do toho počítám i Obushek. V tomto smyslu je ta cesta pořád ještě taková nejistá, lidé v podstatě neví, co mají dělat s nahrávkami, jsou zde dle mého soudu nesrovnalosti; např. když se někdo snaží producentovi kecat do toho, jak by jeho skladba měla nakonec vypadat a celou ti ji překope - to se mi zdá celkem zbytečné. Protože člověk, který dělá nějakou věc, má o ní svou představu a chce ji tak i slyšet. To je u nás ještě potřeba vychytat. Pokud to u nás nebude jako třeba v Anglii, kde si producenti vydávají své nahrávky na svém labelu, tak to nebude all right. Navíc zahraniční producenti tvoří pro více labelů; to v praxi znamená, že mají možnost si vybrat, jakou věc udělat pro to či ono vydavatelství nebo pro ten či onen label či sublabel. Největší problém je u nás s distribucí, protože je problém prodat zde tolik desek, aby se to rentovalo. Jistá spolupráce se opět rýsuje s Radimem Žůrkem, který se nebrání založení DNB labelu, na němž by vydával desky. Tam vidím jisté možnosti. Chtěl bych něco zkusit i přes Falcona, ale to jsou spíše přání a dohady - ani nevím, jestli je potřeba o tom psát. Každopádně chci vydat desku.

Zmínil jsi producenty a labely, mohl bys uvést ty, které máš oblíbené?

No... Kemal, byli to lidi z Bad Company, nevím jestli budou i nadále, bývali skvělí, ale teď dělají psycho věci. Potom americká scéna, např. Technorganic; to je kapacitní label z Floridy, doporučil mi jej DJ Flu /23/. Dále se mi líbí Stakka + Skynet, některé Ram Trilogy, Dom & Roland a řada dalších - je toho šíleně moc. To jsou takové ty „profláklé“ věci, nemám moc šancí se dostat k něčemu jinému. Ale aby si čtenáři nemysleli, že lidé z 23 ujíždějí pouze na DNB - doma mám raději klidnější věci - hip-hopy / Ninja Tuně, Mowax / jazz funk, house jazz. V tomhle hodně obdivuji Francouze a jejich muziku.

Přestože se ve tvých produktech místy objevují temné pasáže, které bývají povětšinou vystupňovány v tvůj charakteristický nářez, nepůsobí na mne depresivním ani agresivním dojmem; spíše mi připadají jako hodně pohodové.

Jsem přesvědčen o tom, že na párty by se měli lidé hlavně bavit. Nemyslím si, že jsou ty věci úplně happy, ale nesnažím se nikoho deprimovat. Primárně bych však chtěl dělat veselé záležitosti, které jedou, a do nich přidávat hodně vysokých zvuků, ale někdy to záleží na náladě a tak.

Je jasné, že Ostrava se na tvorbě člověka v ní narozeného a žijícího musí vždycky nějak projevit. Mám tím na mysli, že je to vždycky nějakým způsobem slyšet.

No tak jistě. Tak ono to podnebí, okolí a lidé, kteří se potkávají apod., má na to nějaký vliv. Člověk je tím zkrátka nějak vychovaný.

Jsi spoluzakladatelem sdružení dvoika.troika, jak bys zhodnotil - pokud se to vůbec dá - tento fenomén?

Nikdo z nás nečekal, že se to takhle rozvine. Mne do toho dostal Globus, který se znal s Filipem Zárubou, ten znal Eklekta a já zase Itema. Takže to jádro tvořili čtyři lidé, kteří na sebe nabalovali další. Po těch třech letech je ta situace celkem úctyhodná - i když občas vázne nějaká komunikace či organizace, ale to se nedá při takovém množství lidí, kteří ve 23 jsou, všechno udělat stoprocentně, pokud se tím někdo nezabývá na plný úvazek.

Co říkáš tomu, jak to vypadá na některých „tanečních“ akcích?

Co se týče velkých zprofanovaných akcí, tak to je krutý úpadek, protože to není vůbec o muzice, ale většinou pouze o drogách / zde měl Junkett na mysli různé houseové, tech-housové a techno megapárty, které jsou úplně mimo mísu a opravdu dělají ostudu – pozn. autora /. To jsou takové akce, které se pořádají jenom kvůli penězům a na toto téma toho již bylo načlánkováno poměrně dost. Nemyslím si, že je v pohodě, když jdou lidé na nějakou párty kvůli tomu, že je tam avizováno vystoupení nějakého DJe, který má za jménem napsáno UK a nakonec hraje mnohem hůř než leckterý našinec. Navíc je tam spousta lidí, kteří tam zkritizují DJe, světla, zvuk apod. a přitom jsou tak nafetovaní, že neví koho a co slyšeli. V podstatě je to tak, že tam vlastně jakoby nejsou. Je to vina pořadatelů těchto akcí, že to ženou tímto směrem. Ti návštěvníci by si to měli uvědomit - a kurva, něco se sebou dělat. Ty akce jsou založeny na všem co je masivní - od propagace, až nevím po co... a potom si tam přijde partička „zéčkovaných“ magorů, kteří si tam paří v podprdách a v trenýrkách v zimě. Z toho je mi celkem smutno. Vždycky se kolem taneční scény vyskytovaly nějaké fety, ale teď - mám dojem - jsou podle mne primárnější, než ta muzika, která se tam hraje.

Jaký druh akcí preferuješ: klubovky, velké sálové akce nebo open airs?

Nejlepší jsou asi ty open air/y/; člověk je na čerstvém vzduchu, „zakalí“ si tam, není ničím vázán. Je tam více stylů, takže si může vybrat, když ho některý přestane bavit. Tím pádem nemusí trávit celý večer u jednoho stanu. Chvíli poslouchá DNB, potom zajde na psy-trance a skončí třeba u hip-hopu nebo na technu. Jinak mám raději klubovky než velké akce, ty fakt nemusím. Parties by měli být o tom, že se tam podobně jako v hospodě sejdou známí nebo podobně smýšlející lidé a do toho jim hraje muzika, na kterou si někteří zatančí. A na těch velkých akcích je ten kontakt přerušen a přehlušen decibely.

A co čeští producenti? Teď se neptám na kluky z 23.

Pokud jde o produkci, jsou v tom velké rezervy. Jde i o nedostatek finančních prostředků; lidé vesměs nemají peníze na to, aby si mohli kupovat „mašinky“ a věnovat se tomu naplno. Málokdo se tomu může věnovat profesionálně jako třeba Ohm Square, kteří jsou celkem o ničem. Mrzí mne, že jsem neslyšel Floexe nebo sety od Lazy Jimy. Chce to pár let, aby se to tady pořádně rozjelo. Postrádám na naší scéně originalitu. Chce to do té hudby přidat nové prvky. Osobně mne kolikrát štve, jak je to neustále dokolečka a mám chuť se na to vykašlat, jenže potom jdu na nějakou dobrou akci a chytnu novou šťávu. Vždyť víš, jak to je.

Nedá mi to, abych se nezeptal, jaký je tvůj vztah k Ostravě?

Ostravu mám hodně rád. Ještě tak před dvěma lety jsem si říkal, že to tady stojí za p...!!! Teď se tady něco děje. Nemám tím na mysli jenom 23, která co se týče počtu DJs aj. pod jedním sdružením nemá v republice obdoby. Vidím v Ostravě šance i pro jiné oblasti kultury či umění. Na to, jak je Ostrava v evropském kontextu malé město, děje se tady toho celkem dost. Pokud jde o Ostravu, nejsem pesimista, jsem přesvědčený, že to bude v pohodě.

Momentálně jsi na civilní službě, co chystáš po jejím skončení?

Naplánováno nemám nic. Snad mi vyjde nějaký vinyl a pokud ne, tak bych si jel někam vydělat peníze. Viděl bych to na Anglii, Francii nebo USA. Tam bych to zkusil tak na rok. Nějaký regulérní job se nerýsuje - to je ještě daleko.

Snad jsem tě příliš nepotrápil svými otázkami. Díky za otevřenost.

Hej, chlape, v pohodě!


M. H. Procházka
náměty, ohlasy, tiskovky a reporty posílejte na: herbert@email.cz

| Obsah čísla | Titulní stránka čísla |


| email redakce: protimluv@seznam.cz | Naše bannery a ikonky | |
| webdesign © 2017 Jaroslav Němec |