Ročník 1 / Číslo 2 | Vyšlo 10. května 2002
PROTIMLUVY

Nad letošním výstavním plánem Výtvarného centra Chagall


Protimluv by měl přinášet i polemické a kritické názory. Pokusím se několika poznámkami posoudit plán výstav roku 2002 Výtvarného centra Chagall. Letošek je v celém „chagallovském“ impériu (výstavní síň v Ostravě, zámecká galerie v Karviné a galerie v Brušperku) zaměřen na výtvarné skupiny. Proč ne, i když odhlédneme od skupin, které již dávno patří do historie českého výtvarného umění 30. až 60. let (Sedm v říjnu, Skupina 42, Skupina RA, Trasa, Křižovatka) a které měly ve své době nesporný důvod ke vzniku a působení, tak v dnešní situaci není potřeba tvůrčích skupin naléhavá. Do skupin se sdružují buď mladí výtvarníci (obvykle se sjednocujícím programem) nebo i starší autoři (obvykle bez programového sjednocení), vždy však za účelem účinnějšího prosazení se na výtvarné scéně - včetně komerčního. Jako důležitější se jeví individuální přínosy. Za druhé pak je to velké sousto, tedy úkol velmi náročný, se kterým by, aby na úrovni obstáli, měli co dělat i odborné ústavy typu státních galerií. Zvláště u „historických“ skupin by se daly na reprezentativní úrovni odpovědně připravit za jeden rok tak dvě maximálně tři přehlídky. Centrum Chagall jich však letos uvede celkem 23 (slovy dvacet tři). Při tomto množství musí nutně docházet k tomu, že jsou, až na výjimky, představovány práce druhořadé nebo úplně okrajové.

Písemný plán výstav je nepřehledný. Je totiž řazen chronologicky pro všechny galerie (kromě tří jmenovaných uvádí ještě fotografickou galerii Na schodišti a neuvádí výstavní síň v obchodním domě Librex - Brouk a Babka). Tím je značně znesnadněna orientace a obtížně můžeme posoudit dramaturgii jednotlivých výstavních prostor. Ony ji však stejně nemají, nebo je aspoň všude obdobná - nevýrazná a nevyprofilovaná. V plánu se střídají skupiny, jež měly zásadní význam pro české výtvarné umění s těmi, jejichž přínos je nedůležitý až marginální, případně vůbec žádný. Stručně řečeno - velká kvalitativní nevyrovnanost, což je ovšem všeobecný problém Centra Chagall.

Skupiny (raději bychom měli používat termín tvůrčí skupiny) jsou to ale jen některé. Prezentovat se budou i spolky (Oslava) nebo sdružení (TT klub Brno, Grafičanka). Vystavovat však budou také profesoři a docenti z Akademie umění v Bánské Bystrici, skláři ze vsetínské sklárny a krajináři mařákovské tradice. Ptám se proč, když chybějí, mimo jiné, tak významné skupiny jakými byly třeba Máj (Balcar, Fára, Piesen, Palcr, Sekal), UB 12 (Boštík, Janouškovi, John, Kolíbal, Kučerová, Šimotová) či Šmidrové (Dlouhý, Nepraš, Vožniak).

Pohoršilo mne například také to, že jedna z nejdůležitějších skupin šedesátých let - Křižovatka (Fremund, Kolář, Kubíček, Malich, Sýkora) bude představena v Brušperku. Při vší úctě „k ose světa“, je to na mapě, kde se odehrávají výtvarné prezentace, přece jenom místo naprosto lokálního významu. Cítím z toho neúctu k hodnotám. Nerozlišovat hodnoty a kvalitu - tvůrčí výkony od regionálních mutací a jen řemeslné výtvarné produkce, je jistě všeobecným problémem nejen výtvarného umění. Vždyť média - noviny i televize si počínají stejně. Nejsou to ale, na rozdíl od Centra Chagall, v dané oblasti profesionálové.

Milan Weber

| Obsah čísla | Titulní stránka čísla |


| email redakce: protimluv@seznam.cz | Naše bannery a ikonky | |
| webdesign © 2017 Jaroslav Němec |