Ročník 1 / Číslo 2 | Vyšlo 10. května 2002
RECENZE

Kamenný koberec


Jedinečný prostor bývalého kostela sv. Václava v Opavě inspiroval vloni na podzim německou umělkyni Annegret Heinl a českého výtvarníka Jana Steklíka. Připravili pro něj a do něj projekt Kamenný koberec. Bohužel současný nedobrý technický stav částí omítek nedovoluje v prostorách bývalého kostela projekt nyní provést. Jako náhradní řešení zvolili oba výtvarníci prostor oratoře Domu umění, který s kostelem komunikuje prostřednictvím lunetového okna a uskutečnili v něm podstatnou část svých představ.

Bývalý kostel sv. Václava není již více než 200 let využíván pro církevní účely. V době josefínských sekularizací dominikánský řád kostel a sousední klášter (nyní Dům umění) opustil. Ten potom sloužil povětšinou jako sklad státní správě.

Kamenná podlaha před kostelem sv. Václava a v jeho okolí byla před dávnou dobou zrušena a křemenné valouny zůstaly odloženy a působivě nahloučeny na hromadách v kostele společně se zbytky gotických tufitových částí kleneb a portálů. Obnažené kamenné středověké zdivo, rozdrásaná a místy až na cihly opadaná omítka, četné jizvy a šrámy na jedné straně, monumentalita a paradoxně intenzivní pocit sakrálnosti na straně druhé, jsou těmi nejpodstatnějšími současnými charakteristikami tohoto magického prostoru.

Kameny z původní dlažby měly podle projektu A. Heinl a J. Steklíka tvořit v prostoru kostela jakýsi běhoun táhnoucí se od hlavního vchodu ve směru podélné osy až k místu, kde stával oltář. Zakončení koberce v bývalém kostele mělo být (a v oratoři DU je) v podobě vzduchem naplněného balónu, na jehož plášť bude projektován obraz části této ubíhající kamenné plochy.

Jen na první pohled vytváří instalace Kamenný koberec dojem, že se jedná o reminiscenci práce land artových umělců minulých desetiletí (mimochodem Jan Steklík patřil u nás od počátku sedmdesátých let k předním tvůrcům pracujícím v přírodním prostředí). V čistém bílém galerijním prostoru působí sice šedé kameny v poměrně přesně vymezeném tvaru asi metr širokého pásu, běžícího od jedné stěně k protější, kontrastně a ozvláštněně - zřetelně si uvědomujeme polaritu umělého a přírodního. Ale valouny Kamenného koberce jsou více než již jednou použitým stavebním materiálem, dá se dokonce i říci, že dnes tvoří jakousi netradiční podobu současného mobiliáře kostela. Nejsou to již přírodniny přenesené odněkud z přírody do artificiálního prostoru. Naopak do tohoto prostoru již neomylně dlouho náleží a dvojice umělců Heinl, Steklík pracují jen s tím, co v prostoru zcela přirozeně existuje, co mu patří. Nad kobercem vznášející se balón s projektovaným obrazem je nejen výtvarně působivou tečkou instalace Kamenný koberec, ale ozřejmuje její smysl, umožňuje jí zaznít. Kamenný koberec je možno chápat jako silnou vizuální metaforu, která na nás působí svou potencialitou významů. Pokusme se závěrem alespoň upozornit na některé touto instalací akcentované vztahy. Jsou to kromě zmíněné protikladnosti artificiálního a spontánního také kontradikce skutečnosti a jejího obrazu či exaktního a náhodného, nebo kamenného, materiálního, fyzického a vzdušného, nehmotného, duchovního či přízemního a vznešeného, světského a sakrálního...

Annegret Heinl a Jan Steklík tak přijali svébytným a podnětným způsobem výzvu tohoto jedinečného prostoru a v té nejčistější a moderní podobě aktualizují historický a duchovní kontext tohoto místa, které spoluvytvářelo a spoluvytváří kulturní dějiny i současnost.

Martin Klimeš


Annegret Heinl a Jan Steklík: Kamenný koberec, Dům umění v Opavě, 19. 3. - 5. 5. 2002

| Obsah čísla | Titulní stránka čísla |


| email redakce: protimluv@seznam.cz | Naše bannery a ikonky | |
| webdesign © 2017 Jaroslav Němec |