Ročník 1 / Číslo 2 | Vyšlo 10. května 2002
PROTIMLUVY

Slovník podivného rovnostářství


Je to slovník podivného rovnostářství. Být to čistě biografický slovník, je rovnostářství svatou povinností editorů. Jenže Literární slovník severní Moravy a Slezska se netají snahou hodnotit.

Někomu je ve slovníku přiřknuto jen heslo rovné, jinému heslo rovnější.

Splynout s davem je ve slovníku nevýhodou, ale pro leckoho aktuální výhodou. Třeba publicista Jiří Stano, budovatel z padesátých a normalizátor ze sedmdesátých let, měl na tvůrce svého hesla štěstí. Autor hesla vyložil Stanovy povídky Havířská čest z roku 1952 jako „zachycující éru pětiletek, boj proti škůdcům, údernické brigády“. Nic víc. A o podobně socialismu poklonkářských Ostravských povídkách z roku 1972 autor hesla už jen dodal, že „na Havířskou čest navazují“.

Dobře tedy, držme se biografické přesnosti. Proč si ale potom básník Jaromír Nohavica starší vysloužil za sbírku Velký kruh z roku 1960 hodnocení, že sbírka „nepřekračuje rámec budovatelské poezie“?

A Stano, po šestadvacet let trůnící v redakci Rudého práva (!), snad něco překročil?

Opory režimu jsou ve slovníku pečlivě narovnány do jedné řady s jeho kritiky. Pravda, těch druhých bylo v kraji vždycky jako šafránu.

Dnešní vedoucí katedry české literatury na Ostravské univerzitě Jiří Svoboda tu stojí v jedné řadě s Jaromírem Šavrdou. V roce 1982 byl jeden z nich normalizačním vedoucím katedry českého jazyka na ostravské Pedagogické fakultě, zatímco druhý byl zrovna na 25 měsíců uvězněn za rozšiřování samizdatové literatury. Ten první si mrzkost doby asi ani neuvědomoval, kázal ve svých přednáškách o Občanu Brychovi a stovkám studentů tak znechucoval život.

Dvanáct let po revoluci jsou si ve slovníku oba aktéři mrzké doby zcela rovni. Jednomu slovník přiznává zásluhy v boji s režimem, druhému upírá jeho poctivou snahu za zachování normalizace na věčné časy.

Jiní kritikové režimu se do slovníku ani nedostali. Na Vladimíra Neuwirtha, opavského rodáka, teologa, výborného esejistu a zakladatele význačného exilového nakladatelství Opus bonum (s A. Opaskem), místo ve slovníku nezbylo. A to se Neuwirth vrátil po roce 1989 do Opavy i s cennou Bibliothekou Cyrillo-Methodianou, kterou převezl na jaktařskou faru. Ten pán byl sedm let ve vězení (1961 - 1968). Editorům slovníku nestál za psí štěk.

Ale podivné rovnostářství není ve slovníku podmíněno jen ideologicky. Zdá se, že mnozí autoři hesel měli problém i s vlastní hlavou. Sbírky vynikajícího opavského básníka Víta Slívy buď autor hesla vůbec nečetl, nebo nevěděl, co k nim dodat. Zůstalo na výčtu názvů sbírek. Dlužno dodat, že ke štěstí básníka. Psát Slíva srozumitelnější poezii, mohl se dočkat podobných hodnocení, jako básnířka Naďa Čvančarová („sbírka reflektuje pocity ženy, která se rozdává, odchází za živa, splývá s mužem … její verše připomínají zaříkávadla“), či básník Bogdan Trojak („rozmlouvá s přirozeným prostorem, ať patří k městu, k jeho periferii, nebo k idylické krajině“).

To je zase rovnost v blbosti.

Nemyslím si navíc, že dílo autora této recenze by už bylo na slovníkové heslo V encyklopedii schází mnoho jmen, která se o literaturu zasloužila více. Třeba literární kritik Pavel Hruška, jehož zdravý literární úsudek v nevídaně poctivých recenzích za slovníkové zaznamenání určitě stál. A takových jmen by byl dlouhý seznam.

Prostor ale editoři dali raději Ivanu Motýlovi. Včetně neuvěřitelných faktografických omylů. Tak prý jsem třeba podle encyklopedie založil s bratrem Petrem Motýlem v roce 1989 skupinu Přirození. Všichni vy Surůvkové, divte se! Podle autora hesla skupina Přirození rovnala se za komunistů rakvičkovému loutkovému divadlu! Kdepak malíři, loutky to byly, pane Surůvko!

Ve skutečnosti byli Přirození ve své době významnou ostravskou výtvarnou skupinou (J. Surůvka, manž. Šmídovi, D. Balabán aj.), rozhodně bez účasti mé naprosto nevýtvarné osoby. K namíchání takového nesmyslu mohla autora hesla snad přivést jedině má účast na akci Podchod v roce 1989, kde jsem s bratrem Petrem skutečně hrál rakvičkové divadlo, zatímco stěny podchodu pod Frýdlantskými mosty zdobily některé obrazy Přirozených.

A přitom stačilo tak málo. Nechat heslo autorizovat.

Jenže Iva Málková, uváděná na prvním místě mezi kolektivem tvůrců slovníku, běžela s literárním slovníkem do olomoucké Votobie hodně překotně. Stačila sice do slovníku k heslu o své osobě ještě rychle připsat výčet svých sportovních úspěchů z osmdesátých let (v literárním slovníku je to jistě evropská rarita!), ale na ediční práci už asi zbylo jen minimum času.

Z Olomouce se vrátila jen s málo potřebným, i když výmluvným svědectvím o podivuhodném rovnostářství postnormalizačního Ústavu pro regionální studia Ostravské univerzity.


Ivan Motýl


Iva Málková, Svatava Urbanová a kolektiv. Literární slovník severní Moravy a Slezska (1945-2000). V roce 2001 vydal Ústav pro regionální studia Ostravské univerzity a olomoucká Votobia.

| Obsah čísla | Titulní stránka čísla |


| email redakce: protimluv@seznam.cz | Naše bannery a ikonky | |
| webdesign © 2017 Jaroslav Němec |