Ročník 1 / Číslo 2 | Vyšlo 10. května 2002
ROZHOVOR

Největší problém je najít rytmiku,
která by hrála přesně s computerem


Ostravská skupina Grapefruit Moon je vskutku vhodným objektem pro rozhovor do tohoto časopisu. Vydala koncem loňského roku debutové album Bedroom Culture, její nahrávky vycházejí na různých kompilacích, objevila se v několika pořadech ČT, absolvovala řadu rozhovorů na různých rozhlasových stanicích v rámci promotion.

To je všechno krásné, ale tento band momentálně /sic!/ koncertně nevystupuje. Není to jakási programová póza, jedná se pouze o shodu /či neshodu?/ různých okolností. I přesto je kapela Grapefruit Moon známým pojmem na české klubové scéně a našla si své příznivce i za hranicemi našeho regionu. O této skupině jsem si povídal s jejími dvěma třetinami, jež tvořili Sonia a Bretik. Zbývající třetina souboru Vilis, který je v rozhovoru zmiňován také jako Johny, byl v době jeho konání mimo Ostravu.

Bretíku, pamatuji si Tě ze skupiny Crazy´s Factory, která hrála tzv. kytarový rock / Indies, respektive Independent music – pozn. aut. /, kde jsi působil mj. také s Petrem Sojkou a Vilisem, s nimiž jste se postupně metamorfovali v Grapefruit Moon. Poprvé jsem se setkal s tvorbou GM prostřednictvím Petra Sojky, který mi donesl vaše demo, někdy na přelomu let 1998-99. Na této nahrávce jsou již náznaky „taneční“ elektroniky. Jak došlo k tomuto přerodu?

B: My jsme hráli jako „kytarovka“ a po odchodu Šimiho / The Pych, dnes Robson - p.a. /, jsme zkoušeli s Petrem něco jiného. Tenkrát jsem ještě neznal Soniu...

S: Já jsem se znala pouze s Petrem.

B: V té době jsem se trochu začínal zajímat o to, jak se tvoří beaty a snažil jsem se různě doma kroutit „poťákama“ a začali jsme nahrávat. Nahráli jsme čtyři skladbičky, už ani nevím, jak se jmenovaly.

Chtěl jsem tu kazetu vzít sebou a pustit vám ji, ale zjistil jsem, že jsem ji někomu půjčil...

B: ...to je neuvěřitelné. To bych si docela rád poslechl.

S: To bych taky ráda slyšela.

Jaká byla tehdejší sestava GM?

B: Tehdy jsme to byli jenom my dva s Petrem. Podstatné bylo to, že jsme se tím začali zabývat a něco málo jsme natočili doma, jak jsem již zmínil. Tenkrát měli mít v T.N.T. koncert kluci z Crumbled Beauty / spřízněná skupina z dob CF / a jejich kytarista Korpas nás pozval, abychom zahráli před nimi nějakou tu elektroniku. Byla to dobrá akce a pamatuji si, že to bylo 23. prosince, na rok si už nevzpomenu.

S: Tam jsem byla, ale neslyšela jsem vás hrát. Já jsem přišla asi později.

B: S Petrem jsme tam předvedli asi pět věcí takové té naší pseudoelektroniky a potom hráli kluci z CB. Tento okamžik byl asi přelomový. Následně jsme neustále něco zkoušeli a nahrávali a pak jsme vydali EP Pampelmusenmond. Sestavili jsme asi padesátiminutový koncertní program, se kterým jsme vystoupili pouze jedinkrát, bylo to v „Pokojích“ / dnešní klub Trinity - p. a. /. Měli jsme tam computer, dvoje klávesy, byl tam i Johny, který s námi kroutil potenciometry a ještě tam měl nějaký automat, můj kamarád Lukáš Lichý a Petr hrál na kytaru. V této sestavě bylo natočeno zmíněné „elpíčko“. Součástí akce byla i videoprojekce, používali jsme software Archaos, s nímž šlo provádět i jakýsi VJeing. Měli jsme tam velkoplošný projektor a něco jsme tam pouštěli, bylo to sice hrozné, ale myslím že jsme něco posunuli dopředu. Byla to podle mne jedna z prvních akcí, kde něco podobného bylo použito. Teda doufám...

Kdy jste začali uvažovat o zpěvačce?

B: Po uvedeném vystoupení jsme dělali věci především do šuplíku a uvažovalo se o tom, že bychom vytvořili songy s ženským hlasem. Prostě normální písničky. Zkoušeli jsme nějaké holky, ale pořád to nebylo ono. Sonia se v té době zrovna vrátila z Londýna a přečetla si recenzi na Pampelmusenmond v tom...

S: ...to bylo v Rock & Popu, mám dojem, že to psal Petr Korál.

B: Sonia mi zavolala na základě této recenze. Předtím jsme se znali jenom trochu přes jednoho kamaráda. Už jsme věděli, že celkem hezky zpívá, tak jsme se domluvili a došlo k prvním společným pokusům.

S: Byla jsem z toho celkem překvapená.

B: První společná věc byla taková „popinka“ á la Dub Star, ale ta se nedostala na naše album Bedroom Culture, protože ji na firmě před vydáním škrtli. Na tomto albovém debutu je multimediální stopa, na které je něco o historii GM a jsou tam tři nahrávky ve formátu MP3 a na jedné z nich je právě i tato prvotina - jmenuje se Time.

S: Je to pouze s kytarou.

B: To vypovídá něco o našem přístupu k tvorbě.

K tomu se ještě o průběhu rozhovoru dostaneme. Jste jediná skupina ze sdružení dvoika.troika / 23 /, odkdy působíte jako jeho součást?

B: V době, kdy proběhl uvedený koncert, vznikala i 23 / zřejmě jaro 1999 - p.a. /. Oslovil nás Filip Záruba a my jsme stejně jako ostatní dodali nějaký profil a „empétrojky“ s nahrávkami, které jsme do té doby vytvořili. To byly ještě věci z období, kdy v kapele nebyla Sonia. Až potom jsme začali dělat věci se Soniou. Tak jsme to postupně umisťovali na web 23.

S: Tenkrát jsme dělali hlavně my dva spolu.

B: Jo... V té době shodou okolností vznikl i Virtual label, který začal vydávat skvělé věci. A potom nás přes Filipa kontaktoval Radim Žůrek z tohoto internetového vydavatelství a nabídl nám vydání alba. Poměrně dlouho jsme to odkládali.

S: To jsme měli hotové asi dvě písničky.

O tom, kde většinou vznikají vaše skladby, bylo již řečeno i napsáno jinde a navíc to vyplývá i z názvu alba. Zajímalo by mne, jak vznikají vaše písně a jakou roli v nich hrají texty a kdo je jejich autorem?

B: Texty a zpěvové linky dělá Sonia. Textová část je rovnocennou složkou našich písní. Dále to funguje zpravidla tak, že já udělám part, který obsahuje základních osm taktů. Prostě pouze takový „základík“ a do něho hned nahrajeme vokál.

S: Nebo improvizujeme - přijdu a Bretík mi něco pustí, já do toho něco zazpívám a hned to nahrajeme. Jindy nosím věci, které jsem nahrála doma a Bretík do toho skládá. Někdy nás políbí múza a pracujeme společně.

B: To jsou ty chvíle s kytarou, kdy sedíme a já břinkám, ona si do toho vymýšlí melodii a dál je to tak, že to do PC nahrajeme i s tím odpočítávacím klikem, Sonia do toho zazpívá, dále už tam třeba ta kytara není a lepím do podkladu různé zvuky.

Mezi zakládající členy GM patřil Petr Sojka, který již mezi námi není a zřejmě asi tvoří tam někde nahoře. Mělo to nějaký vliv na vás a na tvorbu GM?

B: Pro mne to byla pořádná šupa. Do dnešních dnů to nemám pořádně zdaleka vyřešeno, protože on byl de facto jako můj bratr, takže se mne to opravdu dotklo. Co se týče tvorby, tak jediná věc, která se na tom nějak podepsala je My friend, která je zastoupena na albu.

S: Tu mezeru, kterou tady zanechal Petr v hudbě, jsem asi částečně zaplnila já, protože my jsme si hudebně velice rozuměli.

B: To je pravda a myslím si, že je to slyšet i na albu BC, já mám totiž občas tendence sklouznout až k jakémusi kýči.

S: My s Petrem jsme spíš takoví disharmoničtí a Břéťa je velice harmonický...

B:... jsem velice sladký. S Petrem jsme tvořili podobným způsobem jako se Soniou - také jsme si předávali data na „pálenkách“ / nejedná se o žádný alkohol, ale o vypalovaná CD - p. a. / apod. Ta spolupráce je de facto stejná.

Mám dojem, že Petr byl rodilým typem tahouna, pamatuji si ho z období, kdy jsem dělal v jednom nejmenovaném klubu. Utkvělo mi v paměti, že jsem vždycky komunikoval pouze s ním. Působil na mne jako silná a průrazná osobnost.

B: To se mu asi stalo i osudným...

S: On toho zvládal strašně moc.

Jste kapela, která nevystupuje, o čem je problém? Existuje nějaká koncertní podoba GM?

B: V říjnu jsme zahráli dvě písničky v televizním pořadu Letadlo. Postavili jsme takovou improvizovanou kapelku, kde jsem hrál „klapky“ , Sonia zpívala, Johny hrál na pády, Pavel Kučera na kytaru a David Kania na bicí. Posledně dva jmenovaní jsou kluci z Robsonu. Po tomto vystoupení jsme se dozvěděli, že přišlo celkem dost nabídek na koncertování. Jenže kluci mají svou kapelu a hudebně jsme každý jinde. Šlo o jednorázovou výpomoc ze strany kluků. Já jsem před tím dodával nějakou elektroniku na jejich E.P., které vyšlo před dvěma lety. Takže s tou koncertní podobou je to těžké..., jsem člověk, který si pověsí kytaru na krk a hobluje to, tak asi stěží budu stát za počítačem a předstírat, že hraju, když nehraju. Jde o to mít toho živého basáka a skutečné bicí a postavit kapelu. Největší problém je najít rytmiku, která by hrála přesně s computerem. Tam jsou věci, které jsou dané.

S: Ono je to nyní ve fázi hledání.

Neuvažoval jsi o spojení s dobrým chilloutovým Djem?

B: Abych se přiznal, tak uvažoval, ale stýkám se hlavně s lidmi kolem DNB, takže nikoho takového neznám.

Při poslechu BC se mi moc nepozdával jeho zvuk, kde bylo natáčeno a mícháno?

B: Muzika se točila u mne doma a vokály se točily v „esdéelku“ u Jirky Filipa a ten dělal i mastering. To je základ - mastering by se měl udělat pořádně... Měli jsme na to poměrně dost času, ale já jsem pořád okolo toho chodil jako kolem horké kaše.

Neberte si to nějak zle, ale mám dojem, že dost věcí na BC začíná podobně.

S: Kvůli tomu jsem nevěřila, že to vyjde tak brzy. Ony některé věci vznikaly přímo ve studiu a já jsem byla silně proti tomu. Zase na druhé straně bychom to asi nikdy nevydali, protože bychom kolem toho neustále pouze kroužili.

B: Je to pravda. Já si stojím tak za polovinou věcí.

S: Největší problém byl v tom, že my nejsme ti lidé, kteří si sednou a začnou ihned pracovat. Musí vzniknout nějaká nálada. Tak vznikla třeba věc Going Past - to je ten duet s Pavlem Kučerou.

B: Příští desku chceme udělat jinak.

S: V každém případě to chce věnovat více času na jeho přípravu. Jak jsem říkala, nabídli nám vydání tohoto alba, když jsme měli hotové asi dvě písničky.

Některé remixy na albu i v časopise Soap mi připadají povedené. Jaký máte vztah k remixům?

B: Mám hrozně rád tu remixovou kulturu. Obecně vzato se pomocí remixů k lidem dostávají věci, o které by jinak nezavadili, a to je moc důležité. Uvažujeme o vinylovém maxisinglu BC Remixed termixed, ale to je zatím otevřená věc.

Na příštím albu bych chtěl zapojit do spolupráce více lidí, protože mám rád různá hudební propojení a vzájemnou konfrontaci.

Bretíku, co tvé další aktivity? Mám na mysli akci, na které by měli vystoupit lidé z F- Communication / F- Comm /. To víš, tamtamy duní.

B: Je to ve stadiu příprav. První kroky již byly podniknuty. Akce by měla proběhnout ve spolupráci s Alliance Francaise. Uvažuji o Ready Made, nebo o The Youngsters. Uvidí se. To záleží na okolnostech. Připravujeme to s klukama z 23. Předběžně by to mělo být asi 4. října.

S: Já jsem v roli takového anglického poradce, dopisuji si s lidma s F- Comm/u/ apod.

Závěrečná otázka zní: plány, touhy, představy?

/ Dlouhý smích /

S: Jsem momentálně tak pohlcena přítomností, že nestíhám myslet dopředu.

B: Já to vidím dobře. Nás to všechny prozatím baví. Jinak si chci doma vybudovat slušné studio. Asi se nepohrneme do nějakého hraní a spíš se soustředíme na nové písničky i kdybychom si to měli natočit doma a nahrát pár lidem.

Děkuji za rozhovor.
M. H. Procházka
náměty, ohlasy, tiskovky a reporty posílejte na: herbert@email.cz

| Obsah čísla | Titulní stránka čísla |


| email redakce: protimluv@seznam.cz | Naše bannery a ikonky | |
| webdesign © 2017 Jaroslav Němec |