Ročník 6 / Číslo 4 / Vyšlo 27. prosince 2007
S pamětí v zádech

Český bufet
Ostravou s pětikorunou v kapse


Český bufet je světový fenomén. Po uvolnění poměrů po roce 1989 přišlo na zdejší školy vyučovat cizím jazykům množství mladých lidí ze západní Evropy a ze zámoří, jednalo se mnohdy o absolventy středních škol, jen málo starších, než jejich žáci. Pokud neměli zvrácenou představu o místních poměrech vykonáním předchozí turistické návštěvy Prahy či několika hradů a zámků, zde v Ostravě se setkali vskutku s nevábným koutem světa. V jednom ale panovala shoda – poznali kouzlo nízké hospody a českého bufetu. (Mou frankofilní maminkou jsem byl v dětství sice poučován o správné, tedy francouzské výslovnosti slova a jeho přepisu, nicméně zlidovělý počeštělý výraz – bufet – zcela zvítězil).


Ad 1) – lekce

Český bufet se vyznačoval několika typickými rysy, jak bude řečeno dále. Jeho zlatá éra nastala v padesátých a šedesátých letech. Idea měla původ v kolektivistickém chápání životních funkcí pracujících, kdy stravování a vaření v domácnostech mělo být odhozeno jako zátěž svobodné ženy, zapojené v míře dosud nebývalé do pracovního procesu. Bufety či též zvané „automaty“ tak byly místem levného a rychlého nasycení, plnily i společenskou funkci, v různé míře dle místních poměrů nahrazoval takový automat hospodu, měl své štamgasty, dojídače a filozofy, stačí vzpomenout ranou tvorbu Bohumila Hrabala.

Předmětné bufety měly jednak prvky shodné, měly však i svá specifi ka, některé byly nóbl, do jiných bylo možno vstoupit

jen odvážným. Jakousi elitou mezi bufety byly tzv. mléčné jídelny, převládaly v nich ženy, starší lidé a nezkažená mládež. V těchto zařízeních byl typově velký prostor ponechán stolečkům s židlemi, sortimentně značný podíl tvořily i cukrovinky či přímo zákusky, kromě kávy v porcelánu byl pro tento typ příznačný i jahodový koktail (koktejl), zpravidla podáván v kameninových bílých pohárech bez ucha. V takovýchto podnicích někdy nebyla pro jistotu vařena teplá jídla, neboť ta pojídal převážně dělný lid, mající sklony k požívání alkoholu, zejména piva.

Na opačném konci spektra stály bídné nalévárny, zhusta podávající jen polévku a zbytky zákeřně vypadající potravy, zpravidla karbanátky, různé chleby se zvadlým salámem a ovšem – pivo. Rovněž bylo možno přikoupit základní, několikabarevný sortiment kořalek. Typickým návštěvníkem byl vyřazený budovatel těžkého průmyslu na Ostravsku, převážně původem ze Slovenska, postarší kdysi padlé ženy, případně kdysi slavný hudební skladatel. V těchto podnicích byly zásadně pulty pro stojící, z pochopitelných důvodů nebylo místa k sezení (zřejmě přenesená a dějinami prověřená moudrost).

Mezi těmito póly se nacházel průměr, který obsahoval tzv. teplý pult s polévkami – převážně frankfurtskou, gulášovou a hrachovou a variantami jídel na způsob vepřové se zelím, koprovky s vejcem, karbenátku či řízku s bramborovým salátem, guláše, žemlovky a knedlíky s vejci. Rovnocennou, ba někde i první roli, zastával pult se saláty – především bramborovým, dražším vlašským a posléze i pochoutkovým, francouzským a se zvyšující se životní úrovní i hermelínovým, zeleninovým atd. Spolu se saláty se na pultech nacházely v symbióze obložené chlebíčky, vskutku perla českého bufetu. Nesměl chybět ten se šunkou, se sýrem, ty byly podmazány salátem, a posléze různé typy jako s nivou, s uherákem, s vejcem atd. Právě saláty a chlebíčky vtiskly českému bufetu nezaměnitelnou a originální podobu. Pravý bufet měl část stojící, kde kromě teplých jídel a salátů byla zóna prostých pijáků piva, točeného do tlustých půllitrů. Nalévání z lahví byl již pozdější deformovaný zvyk. Pravý bufet měl vždy orosená skla velkých výloh mírně zarezlá a prostor byl prosycen parami a vůněmi jídel. Jídlo se nosilo na podnosech, většinou mírně mastných. Mastné byly i stojící pulty a stolky, které občasně čistila jedním tahem a jedním hadrem obsluha, obvykle mladší hubená ženština s visícím pláštěm přes drobné tělo, která ukončila školní docházku v sedmé třídě. Zvláštní sortu návštěvníků tvořili dojídači, kteří v nestřeženém okamžiku snědli či vypili ze stolu odloženou porci, zatímco zákazník stál kupř. frontu na pití či zákusek. V takových bufetech bylo možno zpravidla koupit domů celý knedlík, neboť ten se tam dělal.

Foto: Martin Popelář

Ad 2) – projekce

Z nejznámějších ostravských bufetů jmenujme na prvém místě populární Ahojku, nárožní zařízení ofi ciálně zvané TEMPO na rohu ul. 28.října a ul. Puchmajerovy. Dnes tam sídlí nadnárodní drogerie. Podával se kompletní sortiment, vpravo od vchodu byla doména pijáků piva. Vzhledem k výhodné poloze byl bufet hojně navštěvován různorodou klientelou. Působil na mne tmavým dojmem, plechové roury větrání u stropu nepostačily odvádět pachy a páry, takže bylo málokdy vidět dovnitř a ostatně i zevnitř ven. Neměl jsem jej rád, v dětství mi tam jakýsi chlap dělal návrhy a chtěl to nastražit tak, že údajně zná mého otce. Svým nedbalým zevnějškem se prozradil, s takovým se můj otec stýkat nemohl. Potom po mnoha letech, když jsem tam na stojáka pil pivo s přítelem P. G., tento prohlásil: „Bez piva se nedá žít.“ Již tenkrát měl pravdu. Bufet byl jinak dost mastný, chlebíčky bych si tam nedal, polívku ano. Chodili tam dojídači. Vpravo od bufetu ve sklepě byla „slušná“ samoobslužná lidová jídelna.

Foto: Martin Popelář

Podobnou charakteristiku měl nárožní bufet Opera naproti dnešnímu Divadlu Antonína Dvořáka v objektu hotelu Palace (pod již neexistující zimní zahradou). Univerzální sortiment, velký výběr, poměrně velká část s výhledem na náměstí byla vybavena stolovým prostorem, velký provoz, přes poledne poněkud zdlouhavý. Návštěvníci byli obecně o něco málo kultivovanější než v Ahojce. Pivo bylo součástí nabídky. Přítel H. tvrdí, že se tam přes zákaz kouřilo. Jinak na zařízení nebylo nic zvláštního, a tím pádem ani zajímavého. Personál byl ženský, razantního chování.

Foto: Martin Popelář

Mezi vysokou třídu patřila mléčná jídelna na Masarykově náměstí (Lidových milicí), kde dnes sídlí KFC. Z jakýchsi důvodů jsme mu jako kluci říkali Bar u Rubyho. Byl denní pravidelnou zastávkou, kde jsme svou pětikorunu rozměnili v požitky. Často bramborový salát, v patře potom byl prostor s pohodlným sezením, kde byl pověstný jahodový koktejl (kameninové poháry). Klientela byla obecně na výši, většinou ženy středního věku, mírní lidé, nezkažená mládež. Pro dobré umístění a čistotu ovšem po většinu dne byl bufet přeplněn, v důsledku čehož byla atmosféra ve frontách nervózní. Ke klidu nepřispíval ani přetížený personál. Dole u salátů snad desítky let obsluhovala paní s kulatým obličejem, mluvící přes nos a nevyzařující žádnou pohnutku. Prostě celý svůj život vážila ten svůj bramborový salát. Výhodou byl výhled do náměstí.

Foto: Martin Popelář

Kousek vedle se nacházel bufet PRAHA, vedle vinárna a v patře kavárna. Obě posledně jmenované neměly tenkráte zvuk, ačkoliv Kavárna Praha za první republiky byla známa svou poklidnou noblesou s nabídkami různého čtiva, čítaje v to umělecké časopisy a publikace. Stejnojmenný bufet ovšem byl té nejnižší kategorie a přiznám se upřímně, že jsem do něj nikdy nevstoupil. Můj pokus zůstal jen u nahlédnutí, a pro naprosto podezřelý lidský nálev jsem si tak navždy zapověděl lidstvu předat svědectví o něm.

Foto: Martin Popelář

Do střední kategorie bylo možno řadit bufet Fénix na Třídě Českých legií, naproti tehdejší stejnojmenné kavárny, dnes prodejnímu brlohu zboží nevyhlášené kvality. Architektura bufetu se vyznačovala sníženými nepravidelnými stropy se štukem, což bylo architektonické signum padesátých a raných šedesátých let. Bufet byl čistý, orientován spíše na teplá jídla než na postávání u piva, obsluha rychlá. Rovněž pult salátů a chlebíčků (vpravo od vchodu) důstojně reprezentoval fenomén českého bufetu. Vždy mi to prostředí připadalo něčím komorní, nikdy jsem neměl pocit, že tam chodí štamgasti, kouření nebylo myslitelné. Většina stolů stojících orientována výhledem na ulici.

Foto: Martin Popelář

Král bufetů se ovšem nacházel v patře Domu potravin (naproti vchodu do dnešní restaurace Radegast hotelu Imperial). Jednalo se o vskutku vybranou provozovnu, ta ovšem neměla teplý pult, a tím pádem se zde ani nečepovalo pivo a nebylo ani závadových jevů jako opilci či dojídači. Nabídka salátů a chlebíčků byla ovšem výjimečná, vše čerstvé, obsluha chutná a kultivovaná. Zde jsme s kamarády pravidelně v osmé a deváté třídě počínali odpolední pouť po bufetech, nemajíce ještě chuti na pití piva, vína či destilátů jako později. Takový vlašský či bramborový salát se slaným rohlíkem v Domě potravin, sledujíce oknem projíždějící trolejbusy a občas i auto, to byl vrchol neřesti. Bufet měl dobový interiér z padesátých let, snížené štukové stropy, zrcadla, terakotové vysoké reliéfy pracujících – rolnic, hutníků, horníků a vědců, zkrátka naděje v lepší zítřek.

Vedle Domu potravin byl nepravý bufet – řezník – a na konci jídelna, kde se podávala kolena, sekaná a polívka, včetně piva. Tak to bylo prostředí pro chlapy, poněkud jednostranné, žádné saláty, žádné chlebíčky. Zařízení připomínalo Prahu, kde měl každý řezník donedávna připojenu jídelnu, ale i to je historie. Moc jsem tam nechodil, neboť jsem masné produkty tehdy moc nerad.

Nelze zajisté vynechat rybí bufet, zvoucí NEPTUN, jehož vystrnadil záhy po listopadu briskně McDonald´s. Jak je již z názvu zřejmé, specializace zařízení byla mimo pochyb. V tomto bufetu bylo nicméně nalézti i jiné produkty než mořsko-sladkovodní. Přízemí bylo v podstatě zase jen tím českým bufetem, s bohatým pultem možností si do domu odnést vodní polotovar. Podávaly se hojně i vnitřnosti. To navýsost „rybí“ se noblesně odehrávalo nahoře, ve svého druhu restauraci rukou pravého architekta stylově zařízené, poznatky nechávám pro příště.

Foto: Martin Popelář

A nakonec – opět krajní extrém. U divadla na Smetanově náměstí se na rohu od nepaměti nacházel a dosud v silně metamorfované podobě nachází bufet, který se zval kdysi Karvinka, podle konečné tramvají, taky U výstaviště či jinak. Jednalo se o prostou nalévárnu, věčně otevřenou, kde z tehdy blízké Žofi nské huti a koksovny Karolina bylo nutno dělnictvu se občerstvit před cestou tramvají do Petřvaldu, Orlové a Karviné, jakož i do jiných míst, neboť za divadlem se nacházelo autobusové nádraží. Myslím, že k jídlu tam nebylo nic, jen pití. Když si tam o půlnoci mému kamarádovi J. B. řekla jedna starší cikánka o 20,- Kč, což byly tenkrát slušné peníze, samozřejmě je vydal. A já bych to udělal rovněž. Později, již za této doby, tam ještě byl zřízen jakýsi bufet ve stylu tramvaje, ale ten byl rozpuštěn, takže dnes je zařízení provozováno vlastně jen na ulici, přes okno, zato nepřetržitě. Přebývá zde ještě ten pravý dobrý duch stopadesátileté industrializace, neradno se s ním nicméně neopatrně sbližovat. Má povýtce lidskou tvář a působí čile v naději budoucího.

Ad 3) – fin

Předkládané téma vypráví o době, kdy centrum Ostravy žilo městským životem, plným lidí. Dnešní centrum je odcházejícím „Klondajkem“, připomínaje vyhaslou sopku. Se změnou režimu vesměs zanikly tradiční bufety, na jejich místo nastoupila zařízení typu KFC, McDonald´s a jejich deriváty. Z posledního období normalizace přežívá na Denisově ulici jakýsi „Globál“, dříve „Martin“, septická provozovna balených produktů, mající zajisté svůj pravzor v českém bufetu. Nicméně vidím-li manuelně pracující jíst po ránu svůj gulášek groteskně z průlinčité a chvějící se umělohmotné misky, maso dělené umělohmotným příborem, upadám do skepse a nostalgie zároveň. Celou tuto smutnou situaci úpadku českého bufetu rámuje pitomý hudební hluk agresivního bulváru plného jakoby důležitých zpráv, který vpravdě naplňuje tu nejhorší představu zblbnutí lidstva. Úplným soumrakem mravů je ovšem tzv. „Český bufet“, tragická karikatura svého jména, nacházející se na Zámecké ulici. Naprosto aseptická předražená provozovna plná plastů, končících denně v pytlích k odvozu. Smutné prostředí, bez humoru, nezasluhující si pozornosti. Má-li být toto alternativa k nadnárodním spotřebním molochům, budiž tento příspěvek zatracen!


Petr Vrchlabský       

Foto: Martin Popelář       

| Obsah čísla | Titulní stránka čísla |


| email redakce: protimluv@seznam.cz | Naše bannery a ikonky | |
| webdesign © 2020 Jaroslav Němec |