Ročník 4 / Číslo 1-2 / Vyšlo 22. srpna 2005
SOUVISLOSTI

Následující texty jsou z větší či menší části inspirovány tvorbou myslitele, skladatele, básníka a výtvarníka Johna Cage, i když se možná na první pohled zdá, že k pozicím jednoho z nejvýznamnějších a nejpozoruhodnějších umělců 20. století mají daleko. Hned úvodní esej věnovaný Festivalu nové hudby v Ostravě, na němž se podílí Cageův propagátor i spolupracovník Petr Kotík, sleduje novou situaci umělce 21. století při pořádání (nejen) hudebních přehlídek. Výtvarník a performer Eduard Ovčáček vzpomíná na Cageovo ostravské vystoupení v roce 1964 v tehdejším Divadle Zdeňka Nejedlého a "dodekafonik" poezie Petr Ševčík poskytl Protimluvu výmluvnou vícejazyčnou experimentální báseň Silence - Ticho. Cageovský cyklus završuje studie o minimalistickém prostoru z pera Martina Klimeše. V této souvislosti můžeme jistě vzpomenout myšlenku, že to, co není zapsáno v notách, je jako "ticho, otevírající dveře hudby ke zvukům, které přicházejí k bytí v prostředí". (John Cage - The Future of Music: Credo). Cageovo myšlení je blízké zen-buddhismu, závěr proto patří haiku japonského tvůrce Goro Ihary.


Festival tekuté modernity

Ostrava vznikla jako město budování velké, dalo by se říci tuhé industrie. Použijeme-li termín polského filozofa Zygmunta Baumana, který pracuje s pojmy jako tuhá a tekutá modernita, Ostrava je výsledkem tuhé modernity. Kapitál přilákal dělníky a dělníci zase přitahovali kapitál a navzájem se tak soustřeďovali na jednom místě. Současný hudební život Ostravy je velmi bohatý a netýká se jen Janáčkovy konzervatoře, Janáčkovy filharmonie nebo místní operní scény v Divadle Antonína Dvořáka. Existuje řada klubů, v nichž se hrávají všechny možné žánry populární hudby, vznikají snahy o alternativu, ale v této oblasti zatím nevzešlo něco tak výjimečného jako na poli takzvané vážné hudby. Co totiž v této chvíli představuje nový fenomén přesahující samotnou Ostravu jsou Ostravské dny nové hudby, které jsou spojeny se skladatelskými kurzy a hlavně Festivalem nové hudby. Co dva roky nastává v srpnu v Ostravě přehlídka, která je výrazem nové fáze modernity, vstupující do stadia tekutosti. Letadly dorazí na místní malé letiště v Mošnově většina významných účastníků kurzů, sólistů a skladatelů (většinou jde o ty ze Západu), aby se ubytovala v hotelu Imperial a využila možností průmyslového města. Zavedení i budoucí skladatelé se po dva týdny intenzívně věnují problémům nových kompozičních technik na ostravské Janáčkově konzervatoři, aby výsledky této zkušenosti předvedli v posledním třetím týdnu na Festivalu nové hudby v koncertní síni Domu kultury města Ostravy.

V Praze se tradovalo, že když tam byl John Cage s baletem Merce Cunninghama v 60-tých letech, tak byla s ním beseda. Během otázek a odpovědí prý vystoupil jeden pán a řekl: "Já jsem, pane Cage, z Plzně z mykologického kroužku a zvu vás na houby." Zdá se, že ihned odjeli. Tuhle mi říkal Jozef Czeres, že když byl Cage v Itálii, tak vyhrál nějakou mykologickou soutěž či kvíz a koupil za to pro ně mikrobus.
Jan Steklík

Jak říká zakladatel a hlavní strůjce této akce Petr Kotík, původně český hudebník, který nyní žije v New Yorku - Ostrava je pro něj místem, kde pokračuje v nepřerušené práci. Když je v hotelu Imperial a obejde budovu, cítí se podobně jako v Limě v Peru. A co ho navíc oslovuje, je to, že Ostrava má pro něj stejný půvab ošklivosti jako New York, kde žije. Přímo tvrdí: koho oslovuje industriální architektura New Yorku, najde zalíbení v Ostravě a naopak. Ostrava má však pro něj ještě jednu velkou výhodu oproti jiným městům. V srpnu zde neproudí davy turistů a hlavně pronájem všech budov, včetně pronájmu orchestru Janáčkovy filharmonie nestojí tolik jako jiná podobná hudební tělesa. Takto nerušen za nízké náklady nastudovává a produkuje s orchestrem v posledním srpnovém týdnu nahrávky děl newyorské avantgardy, včetně opusů Johna Cage. Na festival tak už zavítali skladatelé-legendy jako Alvin Lucier, tvůrce jedinečného konceptu v hudbě pracující s mikrotonalitou a mikrotonálními vztahy hudebních ploch, dále Phill Niblock, Frederik Rzewski nebo přímý Cageův žák Christian Wolf, Francouz Tristan Murail. Zapojují se i čeští skladatelé jako Martin Smolka, také okruh brněnských autorů (Ivo Medek, Jaroslav Šťastný, Dan Dlouhý aj.), nebo také Slováci jako Marián Lejava.

Nic takového jako ticho neexistuje. Vždy se něco děje, co vytváří zvuk. Nikdo si nemůže nic představovat, jakmile začne opravdu naslouchat.
John Cage - "45 minut pro mluvený hlas"

Ale abychom se vrátili k názvu tohoto textu. Festival nové hudby a Ostravské dny nové hudby jsou novým a křehkým fenoménem postmoderní doby, která se vyznačuje tekutostí - kapitál (umělec) se odpoutal finančně od místa, kde tvoří, zatímco pracovní síly (orchestr) a pracovní nástroje takovou pohyblivost doposud nemají. Svou důležitost má zajisté také Internet i jazyk kurzů a mezinárodní dorozumívací prostředek účastníků, kterým je angličtina. Ovšem co je nejdůležitější, že Ostravské centrum nové hudby, které má pobočku také v New Yorku, není čistě závislé na jednom finančním zdroji. Toto centrum (jehož hlavním garantem je manažer, skladatel, dirigent a flétnista Petr Kotík) se může přemístit, vybrat si pro své záměry jiný, třeba i levnější orchestr, o kterém ví, že bude realizovat jeho ideje. Umělec zde vystupuje jako současný kapitál: když se mu nedaří realizovat ideje na daném místě, přemístí se třeba i na druhou stranu polokoule, protože tam najde mnohem levnější pracovní sílu schopnou dělat stejně kvalitní práci, kterou potřebuje a za kterou zaplatí. Ovšem že rozhodují také jiné faktory, jako schopnost dorozumět se česky, schopné organizační síly na daném místě, nebo jiná, třeba i citová pouta umělce-organizátora k místu. To se však již netýká našeho tématu.


Jiří Macháček       

| Obsah čísla | Titulní stránka čísla |


| email redakce: protimluv@seznam.cz | Naše bannery a ikonky | |
| webdesign © 2017 Jaroslav Němec |