Ročník 4 / Číslo 1-2 / Vyšlo 22. srpna 2005
SOUVISLOSTI

Jedno představení

Cunninghamův balet v Ostravě


Bylo to někdy v roce 1964, kdy se doslova vynořila informace o tom, že do ostravského Divadla Zdeňka Nejedlého (dnes NDM - Divadlo A. Dvořáka) zavítá na jedno večerní představení americký balet Merce Cunninghama a že spolu s baletem přijede i americký skladatel a klavírista John Cage a výtvarník Robert Rauschenberg, který vytvořil scénografický koncept k baletu Pelikán. Jména John Cage, Luigi Nono, Pierre Boulez, Carlheinz Stockhausen a další jsem již znal z Bratislavy, kde jsem si jako student VŠVU opatřoval amatérské nahrávky současné hudby přímo z rakouského rozhlasu. Informoval jsem kamaráda sochaře Rudolfa Valentu o představení a bez váhání jsme se rozhodli, že představení navštívíme v očekávání, že podívaná bude určitě neobvyklá. Je nutno dodat, pro mladší čtenáře, že v době totalitního režimu ČSSR byla vystoupení amerických umělců tohoto kalibru neobvyklá a ojedinělá. Naše očekávání nebylo zklamáno. A vskutku nebyl to klasický balet. Jednoduché přiléhavé kostýmy tanečníků byly provedeny ve výrazných primárních barevných tónech, které při neobvyklých sestavách a akcích vytvářely na jevišti výtvarně působivé barevné obrazy a kompozice. Baletní sekvence navozovaly spíše dojem hudebně pohybového happeningu, či ještě lépe řečeno pohybovou barevnou recitaci - řečeno termínem Ladislava Nováka. K tomu si musíme ještě představit akční hru Johna Cage na klavír, který byl instalován přímo na jevišti. Občas se mihl na jevišti v civilních šatech R. Rauschenberg, který přinesl či odnesl nějaký předmět z jeviště. John Cage se při hře na klavír neomezoval jen hrou na klávesnici, ale občas povstal a sáhl brutálně rukama do strun pod křídlo klavíru, což mohlo znalcům vzdáleně připomenout jeho legendární "preparovaný klavír". Byly to nahodilé akční a neopakovatelné hudební vibrace. John Cage byl vůdčím duchem nové americké hudby v 50. letech. Hudba J. Cage se inspiruje východní filozofií - zenbuddhismem, kde princip neurčitosti je nosným prvkem jeho hudebních kreací. A jeho výrok "mým záměrem je nemít záměr" to zcela jednoduše vyjadřuje a potvrzuje. V těchto intencích se odvíjel i hudební doprovod k baletu Merce Cunninghama v Ostravě v roce 1964. Je nutno ještě poznamenat, že J. Cage byl autorem audiovizuálních produkcí, happeningů a "hudebních akcí", které nebyly přesně koncipované a podíleli se na nich malíři, básnici a tanečníci. Náš zážitek z představení byl překvapivě silný a duchovně konzistentní a povzbuzující.

Reakce běžného ostravského operního a baletního publika na konci představení byla rozpačitá, mdlá a zmatená. Diváci nevěděli, zda mají tleskat nebo pískat a rozpačitě se rozcházeli do svých domovů. V souvislosti s návštěvou amerického baletu v Ostravě jsem si později často kladl otázku, kdo byl tím iniciátorem, který pozval americké umělce do Ostravy. Často jsem při různých příležitostech v divadelních kruzích sondoval, zdali někdo nezná odpověď, ale dodnes jsem se nedověděl, kdo je skutečně do Ostravy pozval.

Balet M. Cunninghama a jeho dnes již slavní protagonisté, jak jsme se po představení v kuloárech hotelu Imperial dověděli, na druhý den ráno odjížděl do Polska a pak přes SSSR někam do východní Asie, aby našel větší pochopení, než tomu bylo u publika v Ostravě.

J. Cage se narodil v roce 1912 a zemřel v roce 1992 krátce po návštěvě výstavy na Slovensku (viz foto), která se konala na jeho počest. Uspořádali ji Galeria ART Deco - Nové Zámky, Slovenský rozhlas Bratislava, Spoločnosť pre nekonvenčnú hudbu a Hudobné informačné stredisko SHF. Takto naposled jsem se jako vystavující na této expozici imaginárně ještě jednou setkal s Johnem Cagem.


Eduard Ovčáček       

| Obsah čísla | Titulní stránka čísla |


| email redakce: protimluv@seznam.cz | Naše bannery a ikonky | |
| webdesign © 2017 Jaroslav Němec |