Ročník 4 / Číslo 1-2 / Vyšlo 22. srpna 2005
INFOMET

Hudba vášní, ale i zbožného klidu ve skvělém provedení

Koncert pražského smyčcového souboru Wihanovo kvarteto (Leoš Čepický - 1. housle; Jan Schulmeister - 2. housle; Jiří Žigmund - viola; Aleš Kaspřík - violoncello) v prostorách sálu Janáčkovy konzervatoře v Ostravě byl v mnohém výjimečný. Především však dokázal, že komorní tvorba má své přívržence a stále láká početné a nadšené publikum všech generací. Jeden z nejlepších ansámblů u nás, který pravidelně vystupuje na prestižních světových pódiích od Spojených států amerických po Japonsko, se představil s programem přitažlivých a navzájem kontrastních skladeb českých autorů Leoše Janáčka a Antonína Dvořáka. Rozdílný hudební svět obou velikánů naší hudby překlenul proslulý a závažný Klarinetový kvintet A dur Wolfganga Amadea Mozarta, v němž zahrál obtížný dechový part ostravský interpret Igor Františák. Janáčkův 1. smyčcový kvartet "Kreutzerova sonáta" zazněl poprvé v roce 1924 a v celém programu představoval vlastně dílo "nejmladší" - jednaosmdesátileté. V provedení pražských umělců, pokračovatelů tradice Českého kvarteta, jemuž byla tato skladba původně dedikována, vyvstala hudba prudkých a náhlých střídání nálad, plná expresivity až pohanskosti, v níž lze tušit skladatelovy dojmy z četby knihy ruského velikána Lva Nikolajeviče Tolstého. Wihanovci dali skladbě ohromnou energičnost plnou vnitřního žáru, který spaluje a směřuje až do tragického konce "ubohé ženy, trápené, bité, ubité", jak sám psal Janáček.

Překlenovacím mostem ke Dvořákovi, autorovi o 13 let staršímu než hukvaldský rodák, se stalo Mozartovo klasicistní dílo pozdního tvůrčího období z roku 1789 věnované slavnému klarinetistovi tehdejší doby Antonu Stadlerovi. Ostravský interpret Igor Františák udivuje neutuchající energií, která se odráží ve spolupráci s řadou významných umělců, například s pěvkyní Evou Dřízgovou-Jirušovou, klavíristkou Eliškou Novotnou a dalšími a opět přesvědčil o svých interpretačních kvalitách. Jedno z nejkrásnějších Mozartových komorních děl, psané ve velmi tíživé finanční situaci, ukázalo technické mistrovství a zralost všech účinkujících, kteří se zaskvěli zejména ve 3. a 4. větě kvintetu, v němž vedle klidné a jásavé hudební nálady lze tušit i tragiku životního údělu génia odsouzeného svou dobou k živoření a chudobě.

Avšak program směřoval k optimistickému vyznění. Po přestávce přišel na řadu Dvořákův Smyčcový kvartet F dur, op. 96 "Americký" napsaný skladatelem v létě roku 1893 v osadě Spillvile, kde odpočíval od uspěchaného a hlučného New Yorku. Wihanovci zvládají své nástroje dokonale a všem posluchačům na závěr koncertu s klidem a zvukovou vyrovnaností předali skvost Dvořákovy komorní tvorby naplněný pokorou a prostou zbožností. Neopakovatelnost jejich vystoupení podtrhl publikem několikrát nadšeně vytleskávaný přídavek - tři virtuózní sólové skladby Nicola Paganiniho v aranžmá pro kvarteto od současného amerického skladatele, které však podle mně již směřovaly svým vyzněním mimo naznačený duchovní rámec jejich ohlášeného programu.


Wihanovo kvarteto (Leoš Čepický - 1. housle; Jan Schulmeister - 2. housle; Jiří Žigmund - viola; Aleš Kaspřík - violoncello); Igor Františák - klarinet; Koncert na Janáčkově konzervatoři v Ostravě v pondělí 14. března 2005.


Jiří Macháček       

| Obsah čísla | Titulní stránka čísla |


| email redakce: protimluv@seznam.cz | Naše bannery a ikonky | |
| webdesign © 2017 Jaroslav Němec |