Protimluv 4/2012

V aktuálním čísle jaksi mimoděk a nezáměrně připomínáme Bohumila Hrabala. A to nejen proto, že věnoval Pavlu Řezníčkovi, autorovi publikovaných a dosud nevydaných memoárů Vrstva chleba, vrstva vápna, královna na tehdejší poměry nemalou finanční částku… Reflexi Hrabalovy tvorby jsme zas dali prostor v literárněvědné studii, v níž se její autorka zamýšlí nad jeho vztahem k východní moudrosti Tao Te Tingu, svitku, jehož text silně ovlivnil některé spisovatelovy vrcholné prózy jako Obsluhoval jsem anglického krále nebo Příliš hlučná samota.
Básník, prozaik a hudebník Jiří Neduha vidí Ostravu jako ženu. Nevím, jestli bych ji vnímal takto, ale slyšel jsem nedávno od mého přítele, který misogynem určitě není, že jestli by spíš neměla být viděna v mužském rodě, že by potom možná sama víc uhlídala svoji identitu, že, a teď cituji, „by možná víc vzdorovala náporu času a pak by nejeden místní politik v ní tak lehce neprosazoval svoje krátkodeché vize, s nimiž do kytek město a jeho lidi posílá…“
V minulých číslech jsme se ohlíželi na stránkách revue nejen za předčasně tragicky zesnulým sochařem Mariem Kotrbou, ale rovněž jsme bedlivě sledovali v rubrice Galerie výkony některých jeho absolventů, mezi něž patřili třeba Jaroslav Koléšek, současný Kotrbův nástupce sochařského ateliéru ostravské Fakulty umění, nebo Robert Buček. I z toho důvodu publikujeme práce šestnácti Kotrbových absolventů představených v opavské galerii Gottfrei v expozici s jednoduchým, ale tajuplným názvem OK M.K.
Mezinárodní rozměr nového čísla podtrhují maďarské příspěvky, navazující na blok textů časopisu Jelenkor z Pécse zveřejněný v minulém čísle Protimluvu. Letošní ochutnávku z této země obohacujeme o rozsáhlou studii o průmyslové čtvrti Zsolnay v Pécsi (která byla zrekonstruována mj. i při příležitosti Pécse jako Evropského hlavního města kultury 2010). V prostorách industriálního areálu vznikly nové vysoké umělecké školy, ale třeba i koncertní síň, galerie, knihovna, kavárny, divadlo atd. Jiným příspěvkem je pro změnu text Druhý svátek vánoční, 2011 budapešťského básníka Gábora Scheina, od něhož však vůbec nečekejte líbeznou pohodu svátků klidu a pohody. Středoevropský prostor je doplněn o kontemplativní přírodní a milostnou lyriku v této chvíli nejpřekládanější slovenské básnířky Mily Haugové, která se účastnila podobně jako autorský okruh Protimluvu letošního mezinárodního literárního festivalu Review within review ve Škocjanu ve Slovinsku.
Dovolte, abych Vám jménem celé redakce popřál v novém roce slovy klasika „slabý zrak/ pro všechen bezvýznamný brak“, především ale hodně humoru, se kterým lze přestát mnohé černé chvilky v životě a také i v politice.