V pátek 12. března by se básník a prozaik Jaroslav Žila (na fotografii Martina Popeláře), Jaryn, jak jsme mu v Ostravě říkali, dožil šedesáti let. Byl spolužákem Jana Balabána, společně studovali na Matičním gymnáziu v Ostravě, kde spolu chodili do stejné třídy. Stejně tak se potkávali v Olomouci, kde oba prožívali svá vysokoškolská studia. Jaryn naneštěstí začal psát povídky až v pozdějším věku a většinu z nich nakonec vydal v knize nazvané Nikdo tady není. Soubor próz vyšel v Protimluvu v roce 2016. A právě v té době Jaryn zaslal do redakce i následující text Ptáci, který uveřejňujeme při příležitosti jeho nedožitých 60. narozenin. Povídku převážně z vojáckého prostředí si můžete přečíst nejen ve formě pdf k volnému stažení na následujícím odkazu, ale také jako papírovou přílohu nového čísla revue Protimluv 1/2021. Ilustracemi ji doprovodil Aleš Hudeček, dlouholetý Jarynův přítel, který pro nové číslo revue napsal i vzpomínku na autora. Text Ptáci nebyl dosud nikde publikován.
Jaroslav Žila (*12. 3. 1961 – †12.4.2017) byl ostravský básník a prozaik, který vstoupil do české literatury v polovině devadesátých let. Debutoval a pozornost čtenářů upoutal sbírkou Drápy kamenů (1994), o rok později připravil společně s fotografem Viktorem Kolářem publikaci Ostrava, obležené město. Vydal dále sbírky Nejstarší žena vsi (2000), Tereza a jiné texty (2003), přičemž jeho posledním básnickým souborem je sbírka V hrudi pták (2010). V roce 2016 publikoval v Protimluvu soubor šestnácti povídek nazvaný Nikdo tady není, v němž se představil jako svébytný prozaik, který barvitým básnickým jazykem vypráví o tíze lidského osudu, vztazích a rodových poutech hrdinů svých próz.