Rubrika: Revue online

V roce 2024 vyšlo nebývale mnoho výrazných prvotin. O některých se hojně psalo, ocitly se v nominacích na Cenu literární kritiky a Magnesii Literu, dalším bylo věnováno méně pozornosti, přestože jsou rovněž výrazně nadprůměrné. Patří k nim sbírka Anny Řezníčkové Ahoj my už se přece dávno známe (Fra, 2024). Prvním, co čtenář postřehne už při letmém prolistování,…

„Psaní, třetí rozměr. Dívám se z okna / na minulost, vyhlížím budoucnost / z této rozechvělé chvíle, právě ji / zaznamenávám, jdu ze školy, bylo to / včera, brašna na zádech poskakuje…“ Číst si ve výboru z básnického deníku Vladimíra Mikeše z let 2019 až 2022 Co to tu šumí? Blankytný vesmír (Protimluv, 2024) je pro mě požitkem hned…

Během první poloviny letošního roku vyšly nové sbírky tří básníků, na jejichž knížky se vždy těším – přesto (i právě proto), že leckteré z textů znám už před knižním vydáním. Většinou se zdráhám o jejich poezii psát. Jako by míra blízkosti byla příliš velká, bránila přesnosti… Tentokrát se osmělím, protože mne při čtení přepadal údiv, jak mnohotvaré…

„Komu nejčastěji kradeš slova? Kvůli komu máš v noci stále rozsvíceno?“ Básně Zofie Bałdygy ve sbírce Poslední cestopisy (Fra, 2023) nešetří nikoho – čtenář, lyrický subjekt, svět, v kterém žijeme, všichni jsou vystaveni neúprosným definicím, otázkám, souvztažnostem. Vymezit se, rozpoznat se. Změnou měřítka, změnou náhledu, konfliktem mezi nimi. Neobvyklými metaforami. Relativizacemi. Bałdyga hledá limitující podmínky – limitující…

Chtě nechtě se mi občas stane, že se k některé z vydaných básnických sbírek dostanu až s notným časovým odstupem. Mea culpa. Ačkoliv Daniel Soukup četl báseň ze sbírky Vnitřní Mongolsko (Odeon, 2020) v rámci cyklu České televize Jedna báseň, k tomu, abych si sbírku přečetl, jsem se dostal až nyní. „Zóna asfaltu a zóna trávy / protnou se…