Protimluv 2/2022

Obálku nového čísla předznamenává svatý Kryštof, patron všech poutníků, sochaře Maria Kotrby, jehož výstava byla donedávna v ostravském Domě umění. Letní číslo nabízí cesty po rozličných evropských zemích, od polské Poznaně, kde žije básnířka Patrycja Sikora, nebo Bratislavy, kde slovenská spisovatelka Iris Kopcsayová zvažuje ve své knize Bez lásky postavení ženy v manželském svazku v […]

Mátyás Sirokai: Listráň

Meditativní stavba mýtu o člověku toužícím po rostlinném bytí, které je jako náčrt vzpomínek na pradávné časy, kdy svět živých organismů tvořil homogenní jednotu, kdy se všechno živé navzájem dotýkalo a splývalo spolu. Intimně laděná knížka úvah o staronovém sbližování a komunikaci se stromy je protkaná praktickými zážitky. Po listráni, stejně jako po jiné stráni, […]

Mína Krejčí: O ústavech pro zestárlé lidi se musí mluvit!

Mína Krejčí pochází z Havířova, odkud odešla za svým mužem před 24 lety do Austrálie. Přestože vystudovala výtvarný obor, u protinožců si našla nakonec práci v ústavu pro přestárlé seniory. „V práci jsem se stále více potýkala s potížemi ztotožnit se s praktikami péče o rezidenty, chladným zneužíváním jejich nemohoucnosti k prosperitě byznysu. Jeden případ byl tak alarmující, […]

Protimluv 1/2022

Básník a prozaik Alexandr Mocar pochází z města Buča, které se nechvalně „proslavilo“ hromadným masakrem místních civilistů, na němž se podíleli ruští okupanti. Mocar psal od 24. února do 12. března deník, v němž postupně sledujeme proměnu lidí i města v hrůzných podmínkách válečného běsnění: „Pravidelně dochází k propadům z jedné reality do druhé. Dívka, […]

Mína Krejčí: Ještě pořád můžeme tančit

Kniha Ještě pořád můžeme tančit je veselým i smutným vyprávěním o životě české emigrantky, která pracuje v ústavu pro přestárlé v Austrálii. V dobře zajištěných penzionech vše funguje správně a racionálně, jediné, co se tomu vymyká, jsou stárnoucí či přímo stará umírající těla rezidentů. Jejich jednotlivé příběhy se setkávají na stránkách knihy s krátkými úvahami […]

Čtenářský náčrtník Petra Čermáčka (2)

Periferie, opouštěný, opuštěný svět, který může evokovat na jedné straně až lhotákovskou idylu, na straně druhé ponurou atmosféru kyberpunkových dystopií, je prostorem, ke kterému se Vít Janota opakovaně vrací – introvertně, sugestivně, evokačně. V Poslední zprávě z obleženého města (Dauphin 2021) „palčivá důvěrnost rozpraskaného asfaltu chodníků“ a „číhavá ostražitost betonových opršelých prolézaček“ přináší nejen očekávaný melancholický pocit […]

Kniha Odkud to přichází? získala cenu Magnesia Litera za poezii

Rozsáhlý básnický výbor Odkud to přichází? (Protimluv, 2021) se tematicky věnuje nejen současnosti, ale mj. se vrací i k předválečným událostem, jejichž je Mikeš živým pamětníkem. Je ale především originální reflexí, hlubinným tázáním po smyslu existence člověka, po jeho ukotvenosti v jazyce a místě. Víc o knize a autorovi zde. K ceně Magnesia Litera za […]

Čtenářský náčrtník Petra Čermáčka

Je mlžný mrazivý den, před domem desítky havranů zápasí o ořechy, balancují na televizní anténě protějšího paneláku… Baví mě je pozorovat stejně jako Romana Polácha, alespoň soudě podle sbírky Délka života ve volné přírodě (Graphic House, edice Landek, 2021). „Jdeš ránem / sám v sobě / roztrhne tě / krákání do kroku / havrana, který […]

Jiří Váňa Stigen: Jař

Poetická próza Jař odkazující svým podtitulem metaflóra někam „za“ samu přírodu, jak ji obvykle vnímáme, nastoluje otázky, které maně vytanou při její četbě na mysli: Co je krása slova i činu, krása přírody i člověka v dnešní době? Jaká je či by mohla být jeho pravá touha, kde a v čem je jeho původnost, víra, […]

Petr Čermáček: Zimní srst

Text sbírky je důsledně psán tzv. du-formou a její specifikum, básnické sebeoslovování pointuje se tu ke grotesce filozofických maxim („Už jdeš, jen ses zamyslel.“), tu k hravým imaginacím za účasti saint-john perseovské „logiky snu“ („Zjistit, které noční zvíře spásá ocúny.“), tu k rovině experimentu („Sny o snech. Moci si vybrat, vzpomněl by sis na něco […]