Román Devátý (A kilencedik) nabízí nejen dobře podanou psychologickou drobnokresbu utlačovaného dítěte, ale zároveň hlubší vhled do poměrů ve společnosti kádárovského komunistického režimu v Maďarsku. Svou vyprávěcí strukturou a zejména perspektivou dětského vypravěče odhaluje dynamickou identitu dospívajícího chlapce. Hledět na svět očima dítěte, pohledem očištěným od životní zkušenosti dospělého, a tedy s minimálním předporozuměním, znamená vidět i „z kloubů vymknutou“ realitu jako něco samozřejmého – a neplatí to jen pro sociální a ekonomickou mizérii, ale i pro hanebný až zločinný režim, který ve světě dítěte vládne, protože ho nejen že nevnímá jako hanebný a zločinný, ale ani nemůže vědět, co to režim je. Můžeme zde vzpomenout na Grassův Plechový bubínek anebo, abychom zůstali bezpečně na půdě maďarské literatury, na romány s tematikou holocaustu Imreho Kertésze.

Ferenc Barnás (* 1959, Debrecín)

studoval univerzitu v Debrecínu, v Mnichově a na Univerzitě Loránda Eötvöse v Budapešti (ELTE), kde získal v roce 1991 doktorát disertační prací o Hermannu Hessem. Působil jako středoškolský učitel v Budapešti, na ELTE učil hudební estetiku. V letech 1994 až 2000 byl na volné noze, poté pracoval v Ernstově muzeu v Budapešti. Je autorem čtyř románů, laureátem Ceny Sándora Máraiho (2001) a Ceny Tibora Déryho (2006). Jeho v pořadí třetí román Devátý (A kilencedik, 2006) se v Maďarsku setkal s mimořádným ohlasem, byl přeložen do různých jazyků, například angličtiny, francouzštiny aj.

Ohlasy a recenze na knihu:

Tadeáš Dohňanský: Jako bychom často slova vlastně ani nepotřebovali, iLiteratura.cz, zde odkaz