Kniha Joanny Oparek Malé povinnosti (Małe powinności, 2022) není poema ke čtení pro citlivé povahy; je to kniha pro čtenáře s pevnými nervy. Představuje sice svéráznou kroniku násilí, které páchají lidé na lidech na počátku 21. století, v tomto případě ale nejde čistě jenom o toto téma. Kniha také není pouhou analýzou chování trýznitelů a jejich obětí. Daleko více v ní jde o většinu lidí, jež je nahlížena z vnější strany vězení trýznitelů a jejich obětí, zkrátka uvažuje se v ní o nás a my se tímto dozvídáme zprostředkovaně o svých nočních můrách; texty nám ukazují, jak nás násilí fascinuje, jak od zobrazované hrůzy nedokážeme odtrhnout oči. A jak i tuhle oblast počínání vyšinutých lidských myslí chceme podrobovat svým představám o morálce a vkusu. Provokativnost, síla a důležitost této knihy spočívá v konfrontaci s naší vlastní zvráceností a pokrytectvím.

Joanna Oparek(*1967) je polská básnířka, spisovatelka a dramatička. Vystudovala psychologii na Jagellonské univerzitě v Krakově, pracovala jako novinářka, scenáristka, redaktorka a kurátorka kulturních programů. Vydala básnické sbírky Po kostkiw niebie (Po kotníky v nebi, 2003), Czerwie(Červi, 2012), Berlin Porn (2015), mocne skórybiałe płótna (tlusté kůže bílá plátna, 2019, kniha nominovaná na literární cenu Gdyně), romány Mężczyzna z kodem kreskowym(Muž s čárovým kódem, 2004), Jesieńw Nowym Jorku (Podzim v New Yorku, 2006), Loża (Lóže, 2012). Jako dramatička spolupracovala s divadly v Krakově a v Gliwicích, kde režírovala svou hru Całe życie (Celý život, 2021). Žije v Krakově.

Přeložila Lenka Kuhar Daňhelová