Výbor Neviditelné věci (přel. Michael Alexa) přibližuje třetí, současné období tvorby polského básníka Adama Zagajewského, které se datuje přibližně od jeho návratu do vlasti z exilu a z hlediska poetiky se proměňuje jenom mírně. Na intenzitě nabývá motiv paměti. Zagajewski vytváří básnické evokace míst svého dětství, měst, která navštívil, vzpomíná na nejbližší příbuzné, významné umělce i přátele, kteří zemřeli. Týká se to nejen básnických sbírek Návrat (2003), Antény (2005), Neviditelná ruka (2009) a Asymetrie (2014) obsažených v tomto výboru, ale i řady brilantních klasických i memoárových esejí. V češtině vyšly Zagajewského básně v samizdatové antologii Slovo a zeď (1987 a 1988, přel. Daniela Lehárová) a v samostatném výboru Vítr ve větvích (2004, přel. Daniela Lehárová, průvodní esej Petr Borkovec). Adam Zagajewski získal mnoho literárních ocenění, mezi ty nejvýznamnější patří Cena Neustadt (2004), European Poetry Prize (2010) či Cena Heinricha Manna (2015).

Adam Zagajewski (* 1945) se narodil ve Lvově, strávil dětství v Glivicích a studoval v Krakově, kde vstoupil do literatury jako básník, prozaik a literární kritik. Podpisem tzv. Listu 59 se připojil k politické opozici, byl postižen zákazem publikování a v roce 1982 emigroval. V Paříži se stal redaktorem Literárních sešitů, později začal přednášet na univerzitě v Houstonu a v Chicagu. Do Krakova se vrátil v roce 2002, v redakci Literárních sešitů a na University of Chicago působí dodnes. Po prvním období autorovy tvorby, které bylo spojené s proudem tzv. Generace 68 a v Zagajewského díle se projevilo hněvivými, expresivními básněmi s politickou a společenskou tematikou, se jeho tvorba přesunula do intelektuální, reflexivní či kontemplativní polohy, která svébytně navazuje na odkaz Zagajewského mistrů, Czesława Miłosze a Zbigniewa Herberta.

Ohlasy a recenze na knihu:

Klára Soukupová: Odlesky Adama Zagajewského (in Revolver Revue), Revolver Revue 102/2016 (publikováno také na portálu iLiteratura.cz), zde odkaz

Lucie Zakopalová: Být klasikem v dnešní době, Demokratický střed (publikováno 28. února 2016), zde odkaz