Výbor povídek významného polského prozaika, jehož texty představují to nejlepší z tradice grotesky a absurdního humoru v polské literatuře.

Janusz Rudnicki (nar. 1956 w Kędzierzynie-Koźlu) je polský spisovatel a esejista, bydlí v Hamburku. Byl aktivistou hnutí Solidarita, po zavedení výjimečného stavu (1981) byl internován. V roce 1983 emigroval. Studoval slavistiku a germanistiku na hamburské univerzitě. Pracoval v nejmenovaném německém nakladatelství, je stálým spolupracovníkem polského literárního měsíčníku, v němž publikuje cyklus Listy z Hamburga (Dopisy z Hamburku). Za svou poslední knihu Chodźcie, idziemy (Pojďte, jdeme) byl nominován na nejprestižnější polské literární ocenění – cenu Nike za rok 2008. Generačně nezařaditelný.

Vydal knihy Można żyć (Dá se žít), 1992; Cholerny świat (Zatracený svět), 1994; Tam i z powrotem po tęczy (Tam a zpátky po duze), 1997; Męka kartoflana (Bramborová muka), 2000; Mój Wehrmacht (Můj Wehrmacht), 2004; Chodźcie, idziemy (Pojďte, jdeme), 2007 aj.

Ohlasy a recenze na knihu:

Petr Vaněk: Generačně nezařaditelný neboli Očitý svědek, iLiteratura.cz, zde odkaz