V nejpřekládanější sbírce slovinské básnířky Mety Kušarové najde český čtenář podstatu její poezie, která je slovy autora doslovu Petera Kuhara „lehkou metatezí, tajemnou krajinou slov, jež nás překvapuje a dotýká se nás mnoha lyrickými odstíny, slovními a významovými obraty“. Autorčin básnický jazyk dosahuje ve sbírce svého vrcholu, jak vybroušeností slovní zásoby, neobvyklými asociacemi, tak bohatstvím nezvyklých slovních spojení, odkazy k minulosti a k reáliím.
Meta Kušar (* 1952) zaujímá ve slovinské kulturní sféře již několik desetiletí jedno z nejvýraznějších a nejviditelnějších míst. Je považována jak za výjimečně pozornou a citlivou básnířku, tak za kritickou pozorovatelku dění ve společnosti, které glosuje ve svých esejích. Dosud vydala sedm básnických knih, jež jsou přeloženy do mnoha jazyků. V českém prostředí je Meta Kušarová známá z řady časopiseckých publikací, ale i autorských vystoupení.