Elegie Pavla Petra tvoří básnický celek, který svým pojetím, šíří a rozmanitostí nemá v současné české poezii podobnost. Sedm elegií, sedm básnických knih, sedm cest na jih, na řecký ostrov přes moře na dosah od Afriky. Každá z těch knih je jiná, pracuje s jinými výrazovými prostředky, jiným rytmem, jinými obrazy. Sedmá, závěrečná kniha cyklu – Eféb směje se mezi jinými slovy – přináší verše mimořádně kondenzované, sevřené, melodicky i rytmicky pevné. Přes mimořádnou vizuální a obrazovou konkrétnost dochází zde básník vyznění často zobecňujícího a shrnujícího. Jako by sbírka nejen něco jedinečného vyslovovala, ale současně i sumarizovala. Texty jsou často krátké, třeba jen šest, sedm veršů, přesto jsou doslova nabity významy. Stěží bychom pro tuto mimořádnou Petrovu sbírku hledali v současné české poezii obdobu. (JAN ŠULC)

Pavel Petr je zlínský básník (*1969), původní profesí obráběč kovů. V polovině devadesátých let spolupracoval s revue Box, v letech 1995–1997 byl redaktor Hosta. Nyní spolupracuje s revue Prostor Zlín a je zaměstnaný v Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně, kde působí mj. jako dramaturg doprovodných programů. Vydal knihy veršů Déšť ve vězení řeky (Archa 1990, druhé, změněné vydání Archa 1993), Křest za hluboké noci (Votobia 1993), Zlé brusy nože (Archa 1994), Rána střeleb (Host 1995), Trojlodí Jakuba (Host 1996), Za svítání Morava (Host 1998), Andělům víno (Větrné mlýny 1999), Srdéčko skonči (MaPa 2000), Javor mrazu javor (Větrné mlýny 2001) a S tebou tmavé louky roztroušených ostrovů (elegie) (Petrov 2004) a knihu deníkových záznamů Z Javoriny (Kniha Zlín 2007). Poslední knihou je zatím výbor Ucítíš slanou chuť a potom vůni hermelína (Protimluv 2014). Jeho básně vyšly v mnoha českých a zahraničních antologiích poezie a byly přeloženy do francouzského, ruského, německého, polského, slovinského, italského, portugalského a řeckého jazyka.