Aktuální číslo revue zveřejňuje stylizovanou vzpomínku Petra Vrchlabského na klošárda Františka, která může být i jakýmsi hlubinným vstupem do „dějin bezdomovectví“ v Ostravě od počátku 90. let do nedávné doby. Text doplňuje pozoruhodná série portrétů ostravských prodejců Nového prostoru fotografa Romana Poláška, o níž jiný fotograf – Jindřich Štreit – prohlásil, že mu takto vyfotografovaní bezdomovci evokují postavy apoštolů. Do této linie vzdáleně patří i texty básníka Martina Šenkypla. Cyklus nazvaný Žáry je autorským experimentem, ztotožněním se s osudem nemocné a umírající ženy, která pobývala v 80. letech minulého století v plicním, dnes již zrušeném sanatoriu, které „leží kdesi ve Slezsku“ a kde „sestry měly hrubou srst ze starých pletených svetrů – a vyhaslé oči“. Vladimír Mikeš vydal letos román Čtveročas a při této příležitosti jsou publikovány autorovy nové verše, v nichž se lze dočíst třeba i toto: „Dej se do závorek/ mluv o sobě jako o někom/ kdo už odešel, zbav/ se toho jedovatého já.“ V době ustavičných bojů během třicetileté války žil velký těšínský literát – Jiřík Třanovský, jehož dílo nově interpretuje polský básník a překladatel Zbigniew Machej. Protimluv přináší autorův esej o důvodech Třanovského očekávání konce světa. Básník Jakub Chrobák napsal osobní vzpomínku na Ivana Landsmanna a mj. Petr Veselý představil dnes již uzavřené svébytné dílo malíře Svatopluka Otiska v textu nazvaném Malovat to, co se dotýká.
