Půvab a hodnota románu Ztraceni v sebeklamu spočívají především v jeho autenticitě. Max Gronach věrohodně přenáší své čtenáře do Ostravy šedesátých let. Do ocelového srdce republiky, tak cenného pro komunistické vedení, a přesto na hony vzdáleného od všemocné Prahy. Dává nám nahlédnout do světa vlivných tajemníků strany, do tehdejšího filmového průmyslu i do života politicky nespolehlivých a nechtěných jedinců. Zároveň nám dává proniknout do atmosféry života prostředí běžných lidí, hledajících svou šanci v době reálného socialismu.
Čtivé vyprávění má v sobě vtip i napětí – a zároveň v sobě skrývá hlubokou otázku: Co je to vlastně láska, odkud se vezme v životě člověka a čím roste? Kniha Maxe Gronacha Ztraceni v sebeklamu je cenným přínosem nejen pro ty, kdo chtějí zrekapitulovat své vzpomínky, nebo ty, kdo se zajímají o dobu, v níž žili jejich rodiče či prarodiče – ale i pro ty, kdo se chtějí zamyslet nad nadčasovými principy mezilidských vztahů.

Max Gronach (1942) je tělem i duší pravý Ostravan a svých prvních dvacet šest let prožil témeř výlučně ve středu města se svými rodiči, sestrami a hlavně s vynikajícími kamarády. V roce 1968 se oženil, ale protože se jeho touha po vědění a poznání nedala ve vlasti realizovat, vyrazil za studiem do Německa, kde absolvoval na univerzitě v Mohuči. Následně pracoval pro několik televizních a filmových společností jako dramaturg a producent. Ostrava se mu ovšem přilepila na paty; něco mu dala a on byl neustále puzen jí to vrátit, proto napsal knihu Ztraceni v sebeklamu. Sám o ní říká, že se přímo dotýká mnoha lidských osudů z pověstných šedesátých let minulého století, kdy nerozhodoval rozum, nýbrž srdce.

Na rozhovor s autorem o jeho knize se můžete podívat zde: