Pro výběr do souboru kratších próz Loli paradička Víti Staviarského, autora v Čechách šířeji takřka neznámého, byly vybrány tři rozsáhlejší Staviarského texty, jejichž společným jmenovatelem jsou postavy z východoslovenských romských osad. Ten, který dal název celé knize a také prvnímu celovečernímu filmu v produkci rodiny Staviarských, z tohoto vymezení vykračuje, ale ne zase příliš. Hlavní hrdinka Veronka z jedné takové komunity prchá, protože nechce být proti své vůli vyvdána. Povídka je ze souboru Kšeft z roku 2018. Předcházejí jí zde krátké novely Kivader (2007) a Kale topanky (2012). Autor překladu Miroslav Zelinský také spolupracoval na „počeštění“ titulků, původně v šarišském nářečí, k filmu Loli paradička, jednomu z divácky nejúspěšnějších slovenských snímků posledního dvacetiletí.

Viťo Staviarsky (*1960) je rodák z Prešova, který toto město nikdy neopustil, s výjimkou studia a pozdějších „spanilých jízd“ za živobytím jako prodejce na trzích, poutích, hodech, festivalech, které po federálním území absolvoval s větší částí své rodiny vždy od jara do podzimu, aby v zimě mohl sedět a psát. Staviarsky vystudoval scenáristiku na pražské FAMU, pracoval jako ošetřovatel v psychiatrické léčebně a na protialkoholní záchytce, jako kulisák a hospodský. Psal odjakživa, ale knižně debutoval až v r. 2007 novelou Kivader o jednom romském chlapci, který se tak úplně nepovedl (kniha nominována na cenu Anasoft Litera). Zkušenosti ošetřovatele zužitkoval v povídkové knize Záchytka (2009, další nominace na Anasoft Literu). Následovala novela Kale topanky (2012, vítěz Anasoft Litery), sbírka absurdních grotesek Človek príjemný (2014) a novela Rinaldova cesta (2015). Je autorem scénáře a spolurežisérem (se synem Richardem) celovečerního filmu Loli paradička, hořké lovestory o dvou současných ztracencích… Naprostou většinu svých textů vydal Víťo Staviarsky vlastním nákladem.