Výbor z poezie polského básníka a překladatele Franciszka Nastulczyka nazvaný Průvodce slepého psa zahrnuje sedm autorových sbírek z posledních dvaceti let. Je v něm představen jako tvůrce, pro něhož je podstatné, že jsou „všechna tajemství světa neporušená, dokonce nedotčená“. Opakování a návraty v čase jsou neúprosné, kladení otázek po porozumění rovněž, i když tu je „vztek z nemožnosti porozumění a smutek z těch věčných opakování a návratů“. Verše přeložila Lenka Kuhar Daňhelová, která je rovněž autorkou doslovu.

„Četba básnických knížek Nastulczyka mě přesvědčila, že to, co se děje v té poezii, připomíná pohyb kyvadla. Jeho krajní polohy lze popsat slovy: očarování a hořkost.“ (Grzegorz Kociuba)

Franciszek Nastulczyk (* 1957, Bystřice na Olší) je autor v podstatě trilingvní, narozený na česko-polsko-slovenském pomezí. Základní školu absolvoval v Bystřici nad Olší, kde se vyučovalo v polštině. Vystudoval pedagogiku a filozofii na Jagellonské univerzitě v Krakově, postgraduálně ještě informatiku a tělesnou výchovu na Technice v Bielsku-Białe. Tam také od roku 1983 žije a pracuje jako učitel. Je autorem osmi básnických souborů: Tam za zdánlivě průzračným vzduchem (Tam za pozornie przezroczystym powietrzem, 1993); Čas a přítomnost (Czas i obecność, 1994); Můry a jiné básně (Ćmy i inne wiersze, 1997); Podzim století (Jesień stulecia, 2000); Průvodce slepého psa (Przewodnik ślepego psa, 2003); Náhodná věčnost (Przypadkowa wieczność, 2006); Hölderlin maluje (Hölderlin maluje, 2009); Milion mstivých drobků (Milion mściwych okruchów, 2014). Překládá rovněž českou i slovenskou poezii, např. Petra Hrušky (knižní výbor s názvem Mieszkalne nepokoje, 2011) nebo Ivana Štrpky. V letech 2002–2009 pracoval jako redaktor literárně-uměleckého časopisu Pobocza (Krajnice), který vycházel nejprve v internetové, později v tištěné podobě (v české, polské, srbské a slovinské mutaci).

Ohlasy a recenze na knihu:

Tadeáš Dohňanský: Hořekování nad uplynulým časem, iLiteratura.cz, zde odkaz