Výbor textů Můj první kryt (soubor převážně esejů, črt či dokumentárních próz) staví do protikladu multikulturní a vícejazyčný svět sovětské (ukrajinské) Bukoviny minulého století a výsostně aktuální situaci na Ukrajině po vypuknutí ruské agrese, tedy po 24. únoru 2022. V překladu Jany Kitzlerové přibližuje příběhy lidí, kteří přišli kvůli válce o své blízké, o své domovy či kteří utrpěli těžká tělesná zranění. Nutno podotknout, že východ Ukrajiny (Donbas) je ve válečném stavu s Ruskem od roku 2014 a v tomto kontextu jsou vzpomínky mnohých tamních obyvatel velmi příznačné: na bombardování a nejistotu si zvykli, avšak až v únoru 2022 začali uvažovat o evakuaci v okamžiku, kdy zvuk střel a bombardérů byl pojednou nezvykle silný… Tyto a další příběhy, jejichž brutalita a zároveň pravdivost je pro čtenáře bez válečné zkušenosti zcela novým zážitkem, jsou významným svědectvím doby, jež má současný Evropan poznat.

Igor Pomerancev (*1948, Černovce na Bukovině) je rusky píšící ukrajinský básník, esejista a novinář, který od roku 1995 trvale žije v Praze. Je to jeden z těch autorů, kteří si jako profesní jazyk zvolili ruštinu. To není (či donedávna na Ukrajině nebyl) výjimečný jev, ruština byla pro mnohé „rodným“ jazykem, ačkoli se její jazykoví mluvčí národnostně definovali jako Ukrajinci. Igor Pomerancev emigroval pod nátlakem KGB v roce 1978 ze Sovětského svazu do Anglie a poté do Německa, odkud přišel do pražské redakce rádia Svobodná Evropa. Českému publiku se představil překladem básnické sbírky, která vyšla pod názvem Náš čas vypršel (Ostrava, 2020).