Plná verze rozhovoru s nedávno zesnulým malířem a performerem Karlem Noskem (1991–2020) publikovaná původně v revue Protimluv č. 3/2019.
S mladým valmezsko-ostravským výtvarníkem Karlem Noskem jsem se seznámil náhodou při exkurzi ostravských výtvarníků do bielské Galerie BWA v prosinci roku 2018. Loni v létě jsem pak s ním vedl rozhovor pro revue Protimluv. Na to, že mě tento člověk okamžitě zaujal, mělo jistý vliv jeho nevšední, lehce bohémské vzezření, hlavně pak neskutečná energie, která z něj sálala doslova při každém sebemenším gestu. Karel byl opravdový motor. Žádná z oblastí umění mu nebyla cizí. Měl rád veškerý kulturní ruch. Stejně tak se silně zajímal o světové dění, snad proto se do jeho prací z posledních let začaly promítat i jisté katastrofické motivy a environmentální problematika. Karlův poslední cyklus obrazů s tajuplným názvem „Methanocalypsa“ je plný hravosti a sarkasmu, jeho skutečný význam je však nanejvýš vážný a tísnivý.
Karel Nosek zemřel nečekaně v listopadu loňského roku. Jako vzpomínku na něj jsme se nyní rozhodli publikovat náš rozhovor v redaktorsky nekrácené podobě.
Karle, tvá cesta k malířství nebyla přímočará. Pověz mi, jak se přesně stane, že student obchodní školy změní tak radikálně své zaměření a přihlásí se na fakultu umění do ateliéru malby?
Jako malý jsem hodně kreslil. Nikdy mě ale nenapadlo se výtvarným uměním zabývat tak, jak je tomu dnes. Vše pro mě začalo před maturitou na Střední škole obchodu a služeb ve Vsetíně. Kreslení pro mě tehdy byla určitá relaxace a zároveň prokrastinace při učení maturitních otázek. Ve výtvarném umění jsem objevil nový rozměr sebevyjádření. Začal jsem proto navštěvovat ZUŠ Alfréda Radoka a výtvarné kurzy malíře Leszka Wojaczka. Chvíli jsem studoval vysokou školu logistiky a následně vystřídal i několik povolání. Na radu ostatních jsem se ale rozhodl pro studium umění. Domluvil jsem si konzultace na AVU v Praze, na Umprum v Praze a také na Fakultě umění Ostravské univerzity. Avšak po setkání s charismatickým malířem Danielem Balabánem jsem měl ve věcech jasno.
Karel Nosek, Světy, akryl na plátně,
120 x 90 cm, 2017
.
V červnu (roku 2019 – pozn. P. L.) jsi na Ostravské univerzitě dokončil právě pod vedením Daniela Balabána magisterské studium na oboru Malba I. Je něco zásadního, čím tě tvůj školitel ovlivnil?
Vždy je člověk ovlivňován tím, co do jeho života vstupuje. Co se týká Dana Balabána, rozhodující pro mě bylo hlavně naše přátelství, ale také jeho výtvarný rozhled a okázalost, s jakou dokáže o umění hovořit. Na takových věcech rád stavím, jelikož jsou inspirativní a shovívavé k individuálním nápadům, dokážou být ale samozřejmě i konstruktivně kritické. Stejně tak jsem se na škole dozvěděl zajímavé poznatky od Václava Rodka. Podle mě je učení velice náročná a zodpovědná činnost a učení umění ještě o to víc. Přijde mi problematické, když jsou umělečtí pedagogové součástí nějakého silně podrobujícího vzdělávacího systému, který není plně volnomyšlenkářský, ale naopak určuje a diktuje akademický rytmus, s jakým formuje mysl mladým umělcům. V tomto ohledu může záležet opravdu na každém detailu onoho prostředí, které člověka formuje.
Co tě v umění zajímá?
Většinu svého studia jsem se věnoval figurativní malbě a kresbě. Zajímala mě především různá sociální témata. Vždy jsem se ale rovněž snažil obsáhnout ve svých pracích i to, co nosím v sobě, co v životě nějakým způsobem řeším. Od téhle figurativní malby jsem se pak dostal ke zvířecím námětům, v nichž jsem začal čím dál víc uplatňovat humor a nadsázku.
Karel Nosek, Cesty domů, akryl
a olej na plátně, 120 x 90 cm, 2017
.
Vím, že jsi velký dobrodruh. Procestoval jsi stopem velkou část Evropy, venku přitom spával na kartonech nalezených u popelnice. Co přesně ti přináší tahle nezakotvenost?
Cestování mě silně inspiruje. Rád poznávám nové lidi, místa, sbírám zážitky, objevuju, zkoumám, ale taky rád testuji svoje vlastní hranice. Je to zároveň určitá psychologická i duchovní sonda. On toho totiž člověk k tomu, aby cestoval, ve výsledku moc nepotřebuje. Jinak co se týče popelnice, našel jsem tam skoro všechno, na co si vzpomenete. Od funkční elektroniky, čerstvého jídla, nového oblečení, po materiál ke tvorbě. To vše je odkaz na přebujelou, konzumní společnost. Když potkávám lidi, kteří cestují podobně jako já – nízkonákladově, hrají na ulici, squatují, všichni se shodnou na tom samém, a to jak moc dnešní lidé spotřebovávají a také jak málo ve výsledku potřebují reálně k životu. Jinak ty kartony jakožto materiál se dají využít nejen jako skvělá karimatka do stanu, ale i třeba jako podklad na malbu. Hlavně je to ale pro stopaře důležitý materiál pro výrobu stopovacích cedulí. Multifunkčnost je pro mě rovněž o tom, jak nápaditě dokážeme využít potenciál dané věci.
Karel Nosek, Příchod mesiáše, akryl
na papíře, 70 x 50 cm, 2018
.
Dobře si vzpomínám, jak jsi mi líčil svůj pobyt v rámci Erasmu v Řecku. Tahle cesta na tebe inspiračně hodně zapůsobila. Můžeš našim čtenářům prozradit, co přesně za tím stálo?
To je hodně rozsáhlá řada vjemů, dojmů a zážitků, ale pokusím se to nějak srozumitelně shrnout. Na Erasmus do severořeckého městečka Florina jsme se vydali společně s mou přítelkyní, rovněž výtvarnicí Monikou Chovancovou. Univerzita Západní Makedonie, na které jsme půl roku studovali, se nachází uprostřed krásné přírody, v horách. Tento pobyt mě velmi ovlivnil, protože jsem se během něj seznámil s novými výtvarnými technologiemi a intermediálními přístupy. Velmi inspirativní pro mě bylo i samotné prostředí, v němž jsem se pohyboval, a lidé, které jsem tam poznával. V Řecku jsem vytvořil cyklus obrazů, ztvárňující tamější smečku potulných psů. Monika se jí také inspirovala. Tito psi s námi totiž trávili spoustu času, byli již z velké části domestikovaní, takže k nám přistupovali velmi přátelsky. Samozřejmě měli své vrtochy a zvyky, a právě ty na nás nejvíce zapůsobily. Po těchto prvních zážitcích z Floriny jsem se pak snažil poznat a pochopit i jakýsi hlubší společensko-historický kontext tohoto krásného místa.
S Monikou jsme také zorganizovali výstavu ve městě Amyntaio, na které jsme tyto naše „psí“ obrazy představili. Pro mě byla tato série obrazů zlomová, protože jsem se v ní začal více soustředit na satirickou až sarkastickou nadsázku ve ztvárňovaném tématu. Snažil jsem se v tomto cyklu propojit motiv potulného psa s křesťanskou ikonografií a tím vytvořit jakési psí náboženství. Toto téma se nakonec ukázalo jako dost provokativní. Pobožnost a ortodoxní křesťanství hraje totiž v Řecku významnou roli, psí přemnoženost se zde však absolutně neřeší.
Karel Nosek, Poslední večeře,
akryl na plátně, 50 x 50 cm, 2018
.
Kromě toho jste v Řecku organizovali i spoustu akcí. Můžeš nám některou z nich přiblížit?
Už když jsme do Řecka přijeli, nás zarazilo, jak se tady zanedbává třídění odpadu. Uspořádali jsme proto happening, při kterém jsme se pustili do úklidu města, nazvali jsme ho „Clean-up Florina project“. Akce byla zakončena výstavou výtvarných děl vytvořených z nalezeného odpadu. Celkovou odezvu místních na tento projekt jsme zachytili v dokumentárním filmu.
V Řecku sis ale i trochu zasochařil?
Ano, to je pravda. Vytvořil jsem zde sochu Řeckého psa The Greek Dog, která měla být parafrází Trojského koně, a takovým mementem karmické odplaty Trojanů. Tato socha byla rovněž zásadním počinem v mé tvorbě, co se týká práce s nadsázkou, jelikož jsem na ni použil kromě dřeva a oceli také psí srst. Právě díky ní začala tato socha ve veřejném prostoru skutečně fungovat. Pravidelně se kolem ní totiž scházeli potulní psi. Tímto se zrodil můj zájem o to, vytvářet něco ve veřejném prostoru. Na Řecko často vzpomínám, s Monikou jsme ho tenkrát skoro celé projeli stopem. Dá se tam najít opravdu spoustu inspirace. Ale to by bylo na dlouhé vyprávění.
Karel Nosek, Nanebevzetí – akryl na plátně,
40 x 25 cm, 2018
.
V nedávné době jsi dokončil nový cyklus obrazů s názvem „Methanocalypsa“, ztvárňující, jak sám často s úsměvem říkáš, „prdící krávy“. Kdy a kde se tenhle nápad zrodil? Má co dělat s tvou EKO aktivitou na sociálních sítích?
Vždycky jsem považoval za důležitou osvětu ze světa. Náhled na nikdy nekončící fraktál vlivů a dějů, kterých jsme všichni součástí. Z toho také vychází má potřeba komentovat, ale také vytvářet novou vrstvu sarkasmů v rámci ekologického tématu krav, konzumace masa, zemědělského průmyslu a velikosti této lidské nenasytnosti, kdy pouhý prd ohromného množství krav může způsobit velkou globální změnu. Jde o svědectví nevinné krávy, která se stává divákem a pouze přihlíží osudovým ekologickým chybám člověka. Výtvarně zpracovávám určitý bod zlomu. V obrazech vidím intimní rovinu a dále určitou aktivní rezignovanost, vyburcovanou sarkastickým a možná i trochu cynickým humorem. Obraz toho moc v celém globálu změnit nemusí, pro mě je však důležitá každá divákova uvědomělá mysl.
Karel Nosek, 99 Luftbalons,
olej na plátně, 120 x 90 cm, 2019
.
Tvá malířská technika má blízko k naivnímu umění. Je v ní, jak jsi už výše poznamenal, humor a jakási nadsázka. Je tedy v tomto humorném pojetí závažných témat záměr?
Humor mám rád a je pro mě určitým psychologickým nástrojem. Smích je lék, stejně tak jako jím může být šok. Nejde mi však o pouhou léčbu šokem, šokující jsou informace samy o sobě, když s nimi člověk správně pracuje. V obrazech hledám polohu, kterou můžu s divákem sdílet skrze humor, nadsázku, sarkasmus a určité temné poselství v tom všem skryté. Methanocalypsa je příběh prdu, který má sílu zničit zemi. Deus ex machina v podobě nenasytného člověka a krávy jako jeho nástroje. Otázkou současnosti je, do jaké míry se člověk dokáže otevřít světu a vnímat ho v celé jeho komplexnosti. Jak dokáže na své cestě rozpoznat pouhý sarkasmus a to, kde začíná skutečný svět.
Kromě malování se věnuješ hudbě a psaní poezie. Organizuješ také různé kulturní akce, mj. ve tvém rodném Valmezu. Nemyslíš si, že by tě mohly tyhle další aktivity rozptylovat od malířské tvorby?
Těmito aktivitami se nechávám rád rozptýlit, miluju totiž veškerý kulturní ruch. Organizování akcí a samotnou tvůrčí činnost od sebe nijak neodděluju. Umění vnímám zkrátka jako jeden celek. Samozřejmě je ale nutné, aby se člověk někdy dokázal plně soustředit i na jednu věc. Myslím si, že médium malby pro mě bude vždycky zásadní. Vždy mě ale budou zajímat i jeho přesahy.
Karel Nosek, Svatý prd,
olej na plátně, 50 x 50 cm, 2019
.
Dá se podle tebe v současném umění ještě něčím ohromit?
Ono záleží, koho chceš, nebo chceme ohromit? Kurátory? Určitou cílovou skupinu? Každého? Někoho? Nechci odpovědět otázkou, ale musíme si tyto otázky pokládat. Koho chceme ohromit, oslovit? Jak je to s tím, co děláme, a jaká je výtvarná cesta? Jak jsem už říkal, ono je to pro mě i o té volnosti v divákově mysli, jak daleko se chce v onom výtvarném díle dostat. Jestli zůstane pouze u „prdu“, nebo dojde až ke komplexnosti zničení světa a propojenosti všech civilizačních vlivů. Jak s tím pak tento jedinec naloží a jaký bude další vývoj věcí, je pak ve hvězdách. Podle mě by umění nemělo zůstávat pouze v galerii, ale mělo by se dostávat co nejblíže k lidem. Rovněž závisí na tom, jací lidé tyto myšlenky použijí a jakým způsobem s nimi dále pracují.
Karel Nosek (1991–2020)
Malíř, performer, sochař a cestovatel původem z Valašského Meziříčí. Vystudoval Fakultu umění Ostravské univerzity, obor Malba I. pod vedením prof. Daniela Balabána. Své výtvarné práce vystavoval na společných i samostatných výstavách v Ostravě, Valašském Meziříčí, Českém Těšíně, ale také v Řecku. Mimo výtvarné umění se věnoval také hudbě a psaní poezie. Zemřel na srdeční selhání 6. listopadu roku 2020 v rodném Valmezu.