Středa 14. října
17.00 / Dům knihy LIBREX:
Zahájení festivalu: Michael March (USA)
Michael March se narodil v roce 1946 v New Yorku. V sedmdesátých letech odešel do Evropy, nejdříve do Paříže a poté se usadil v Londýně. V roce 1980 uspořádal v Keats House literární festival. „Chtěl jsem, aby spisovatele a básníky bylo víc vidět,“ říká. Tato vize ho přivedla i do Prahy, kde působí od počátku devadesátých let a je ředitelem Festivalu spisovatelů Praha. Vydal pět básnických sbírek Goya, Když tančila, Mizení, Jen slib a Cesta zpátky. Aktivity Michaela Marche jsou značné šíře, především však je básníkem a intelektuálem, v neposlední řadě je profesorem poezie na New York University.
Držel jsem tě
v tichu
celá léta
Prvorozenou
v tichu
dne
přenesl jsem tě
za své srdce
Byla jsi
hodna
mé zkázy
***
Prchala jsi
před vlastním hlasem
prchala jsi
před zaobleností času
List
vzdorující smrti
Země
byla lehká
Básně ze sbírky Když tančila přeložila Hana Žantovská
19.00 / Knihkupectví Academia:
Peter Pištanek (SK)
Peter Pišťanek se narodil v roce 1960 v Bratislavě, po gymnáziu vystřídal několik dělnických zaměstnání, studoval na Vysoké škole múzických umění (obor dramaturgie a scénáristika) v Bratislavě, pracoval v reklamě a v internetovém deníku www.inzine.sk, nyní se věnuje marketingu. V televizi Luna měl vlastní talkshow Marná sláva, ve Slovenské televizi spoluuváděl s Milanem Markovičem pořad MM Show, nyní už čtvrtou sezonu se Soňou Müllerovou moderuje sobotní dopoledník Esprit ve Slovenském rozhlasu. Je autorem deseti knih, plus spoluautorem dalších dvou. V České republice mu zatím vyšla sbírka povídek Muzika (Kniha Zlín 2008) a Rivers of Babylon (Kniha Zlín, 2009). Jeho díla vyšla v chorvatském a anglickém překladu, připravuje se francouzský a turecký překlad. Na námět novely Muzika natočil stejnojmenný film režisér Juraj Nvota, s Janem Budařem v jedné z hlavních rolí. Momentálně Peter Pišťanek pracuje na sérii kapesních průvodců po světech různých jakostních destilátů. S jeho publicistikou se lze setkat především v internetovém deníku www.inland.sk.
Rivers of Babylon
Léto pomalu vrcholí, listí začíná hrát podzimními barvami. Všude je plno hluku, barev, lidí, aut. Rácz kráčí nejistě. Diví se Donátovi, jak se v tom shonu může vyznat.
Tady je Mototechna, ukáže stařec do výkladu plného ozdobných nálepek, integrálních přileb a pumpiček na pneumatiky. V poschodí je drogerie, pokračuje Donát, a tady, v pasáži Tatra, Kožatex a Domácí potřeby. Pro ty všechny topíme, zdůrazní. A za rohem je Ambassador.
Hotel vypadá opravdu honosně. Tyčí se do výšky šesti poschodí. I přes ošuntělý a zanedbaný vzhled je poznat, že pochází z lepších časů. Před hotelem je hlídané parkoviště. Ve dvou řadách proti sobě tady parkují auta zahraničních značek. V suterénu je bar s varieté, poučuje Donát Rácze, který valí oči na livrejovaného vrátného stojícího pod plátěnou markýzou a přísně hledícího do ulice, ruce založené za zády. Hotelový vchod se leskne mahagonem a kouřovým sklem. Rácz se dostal do světa úplně neznámých jevů.
Většinu z toho, co vidí, vidí poprvé v životě.
Tancují tam úplně nahé ženské, pokračuje Donát a mrkne na Rácze.
A vy už jste tam byl? zeptá se Rácz.
Jako host ne, přiznává Donát, to je jenom pro cizince. Ale v zimě tam občas chodívám odvzdušňovat radiátory a tak. Dopoledne, když trénují. Tancují na pódiu a skoro nic na sobě nemají. Všechno jsou to kurvy. Po programu se tahají s cizinci. A proč ne? říkám si.
Ať si vydělají, dokud jsou mladé. Co na tom?
Rácz mlčí. V podstatě ho to nezajímá. Hlavně aby už začal vydělávat. Tento svět ho nezajímá, poslouží mu jenom k tomu, aby se mohl co nejrychleji vrátit do toho svého. Zaleze do kotelny a vyleze, až když s penězi pojede zpátky domů. Na vojně to bylo stejné. Všichni se rvali o vycházky a Rácz nebyl za celé dva roky ani na jedné. Raději se zavřel do posilovny a zvedal činky. Co všechno musel udělat pro to, aby ho důstojníci nevyhnali na nucenou vycházku! Kamarádi si významně klepali na čelo. Ale Ráczovi nevadilo být dva roky zavřený v kasárnách. Hned na začátku si oťukal svůj svět a potom se už v něm cítil jako doma. Výlety do neprobádaného terénu ho nelákaly. Často si říkal, jak by to bylo krásné, kdyby tak narukoval k ponorce, ta by se ponořila a vyplavala opět až po dvou letech. Když Rácze propouštěli do civilu, odevzdal skoro nepoužitý vycházkový oděv. S výjimkou několika nucených filmových představení během přijímacího výcviku, přísahy a cesty na pohřeb rodičů, ho neměl na sobě. I obě dovolené si nechal proplatit.
Ukázku přeložili Miroslav a Kristýna Zelinští
/ Knihkupectví Academia:
Harcos Bálint (HU)
Bálint Harcos se narodil v roce 1976 v Budapešti. Absolvoval Filozofickou fakultu Budapešťské Univerzity ELTE (Eötvös Loránd Tudományegyetem). Jeho texty jsou především v řadách jeho vrstevníků přijímány rozpačitě. Jeden z mladých kritiků dokonce vyzval autora k definitivní odmlce a čtenáře ke střelbě na autora. První básnickou knihu vydal pod názvem Sebrané dílo Bálinta Harcose (2002). Za prózu Naivní Rostlina (Ulpius-Ház, Budapest, 2006) obdržel cenu za prozaickou prvotinu roku, záhy byla přeložena do němčiny (Naive Pflanze, 2008).
Lachtan vstupuje do zóny smrti
Přirozené útoky
jsou složitější, než jsme si mysleli.
Vody Lachtaního ostrova nedaleko Kapska
proměňují žraloci v zónu smrti
non-stop. Sehraně
odhánějí lovné druhy od břehu.
V terénní sezóně přijedou
mořští biologové a rozdělí útes na sektory A, B, C, D.
Skupiny Lachtanů medvědích odvádějí pozornost –
vražedná kapacita žraloků je však mimořádná.
Osamělá kořist se vyskytuje pouze ojediněle.
Příčinou „samostatného plavání“ může být zdecimovaná populace,
anebo jedinec prostě zabloudil
a nepřijal antipredační chování svého druhu.
(– Ale ty… ty sis myslela, že můžeš být ke mně lehkovážně lstivá?
že na tebe přijde řeč
a propluješ bez nesnází? –)
Jedinec zvolna vklouzne do zorného pole,
ideální terč:
bohatý na kalorie, ale chudý na zkušenosti.
Čtvrtek 15. října
17.00 / Antikvariát a klub s galerií Fiducia:
Ondřej Slabý uvádí básníky časopisu Weles
Ondřej Slabý se narodil 15. 6. 1981 v Brně, kde také žije a pracuje jako molekulární biolog v onkologickém výzkumu. Počítá se k volnému sdružení básníků označovanému Královopolský okruh. Vydal básnické sbírky Nenasytné sítě (Petrov, 2004) a Holobyt (Weles, 2009). Zabývá se také výtvarnou fotografií. Své práce prezentoval na několika samostatných výstavách a jako knižní ilustrace. Od roku 2007 je šéfredaktorem literární revue Weles.
RANNÍ IMPROVIZACE
Křísnutím dvou opilců byl sen odveden.
Chytlo svítání a dýmem mlhavým
z opačné polokoule sem přiběsnil den.
Goya vyryl před Westbahnhof děsivé postavy.
Budí mě kreatura, jež kdysi byla člověkem,
a vidím naskakovat ten dav bezhlavý.
– Ach Bože! Kdo z nás je tu ustavičně opíjen?
Vždyť ten vlak už nikde nestaví!
Za jízdy stihl naskočit ještě Mohamed,
co prodává v metru Täglich Alles,
ovšem my ho rozhodně nebudem dohánět,
do tepla nádraží teď můžem zalézt,
den po poledníku klidně nechat uhánět.
Zítra zkusíme načerno znovu nach West.
Vídeň, 1997
(ze sbírky Holobyt)
17.30 / Antikvariát a klub s galerií Fiducia:
Norbert Holub se narodil 7. dubna 1966 v Jihlavě. Pracuje jako lékař ve Fakultní nemocnici v Brně. Knižně vydal básnické sbírky: Zrcadlo pod jevištěm (1989), Muž vymýšlející vejce (1990), ? (s Luďkem Navarou, 1995), Cizí sonety (1996), Úplně úzké úly (1999), Suché sochy stínů (2004), Status idem (2007). Je redaktorem literární revue Weles. Překládá z několika jazyků (J. Brodskij, V. Vysockij, R. Wojazcek aj.). Střídavě propracovává dlouhodobé projekty Osobní spis (básně vepisované do autentických dotazníků) a Bláznící básníci (psychopatologie v životě a díle slavných umělců).
***
Celý svět je omyl,
příliš krásná chyba
toho, kdo tě omyl,
i té, kterous líbal
na nahé svědomí.
Bůh je… mlčenlivá ryba.
Mraky — ty jsou průsvitné,
ale ty už víš,
že je nikdy nechytneš,
i když budeš výš.
I kdybys měl zdolat věž,
víc z ní neuvidíš,
a tak si dál dole lež
a všímej si lidí.
(ze sbírky Suché sochy stínů)
18.00 / Antikvariát a klub s galerií Fiducia:
Petr Čichoň se narodil 23. 6. 1969 v Ostravě, redaktor (1991- 1998) literárních časopisů a nakladatelství Host, Votobia, Vetus Via. Od roku 1998 působí ve svém architektonickém atelieru v Brně. Bibliografie: CHILIA, 1995, VILLA DIABOLICA, 1998, součástí knihy je CD, PRUSKÉ BALADY /PREUSSISCHE BALLADEN 2006, součástí knihy je CD. Doprovází se na kytarovou loutnu a své básně deklamuje v češtině a v němčině.
www.petrcichon.atlasweb.cz
MILOVALI JSME SE HNED, NEROZTÁHLI JSME ANI DEKU,
byla jsi krásná jako lesní vila na Landeku,
ve které nikdo nebydlí, zemřel baron, zemřel důlní.
Milovali jsme se hned v těle tvém,
kolem přešel jen havíř se světlem
a už se rozední, důl Anselm ještě spí,
pak odešli jsme kolem řeky…
WIR LIEBTEN UNS GLEICH, BREITETEN NICHT ERST DIE DECKE AUS,
Du warst schön wie das Landecker Waldhaus,
in dem niemand wohnt, es starb der Baron, es starb der Steiger.
Wir liebten uns gleich in Deinem Leib,
nur der Bergmann mit der Leuchte kam vorbei,
und schon wird es Tag, die Grube Anselm ist noch nicht wach.
Dann brachen wir auf, dem Flusse nach…
(Ze sbírky Pruské balady/Preußische baladen, překlad Ernst Weichmann)
19.00 / Dům umění v Ostravě:
Generátor X: Nové kódexy – textová strategie Petera Šuleje (SK) a Michala Habaje (SK)
Peter Šulej se narodil v roce 1967 v Banské Bystrici. Dosud mu vyšly následující básnické sbírky: experimentální trilogie Porno (1994), Kult (1996), Pop (1998) a tzv. Modrá trilogie – Návrat veľkého romantika (2001), Archetypálne leto (2003) a Koniec modrého obdobia (2008).Je spoluautorem projektu Generator X: Hmlovina (1999) a autorem dvou sbírek sci-fi povídek Misia (1995) a Elektronik Café (2001). V roce 2003 mu v katovickém nakladatelství Ars Cameralis vyšel výbor z poezie pod názvem Wierzse. Letos mu vyšel román História. Je spoluautorem dvou tanečních představení: Love In Bilingual Motion (námět, texty 2004) a Anjel 2 (koncept, texty, 2008). Jeho poezie byla přeložena do většiny evropských jazyků a zazněla na mnoha mezinárodních fórech. Je zakladatelem vydavatelství Drewo a srd, šéfredaktorem kulturního čtvrtletníku o současném umění Vlna a co-dramaturgem festivalu poezie Ars Poetica. Žije v Bratislavě.
Michal Habaj se narodil v roce 1974 v Bratislavě, je básník a literární vědec. Vystudoval slovenský jazyk a literaturu na Univerzitě Komenského v Bratislavě, dizertační práci obhájil v Ústavu slovenské literatury SAV, kde rovněž pracuje. Je autorem literárněhistorické monografie Druhá moderna (2005), za kterou získal cenu SAV. Vydal básnické sbírky 80-967760-4-5 (1997), Gymnazistky. Prázdniny trinásťročnej (1999), Korene neba. Básne z posledného storočia (2000) a Básne pre mŕtve dievčatá (2004). Pod pseudonymem Anna Snegina vydal sbírky poezie Pas de deux (2003) a Básne z pozostalosti (2009). Je spoluautorem básnického projektu Generator X: Hmlovina (1999) a spoluautorem textů tanečního představení Love in Bilingual Motion (2004). Zúčastnil se projektu The European Constitution in Verse (Brussels, 2009).
Foto: Juraj Lehotský
generátor x / nové kódexy
XV.
(fúga)
vieš čo? ja budem jeden hlas
a ty samozrejme druhý hlas
ty si budeš myslieť že nikto iný
len ty si tu jediný prvý hlas
a to isté si budem myslieť aj ja
budú teda dva prvé rovnocenné hlasy
z ktorých druhý bude ten druhý
a ja si budem myslieť že písmo pre dva hlasy
som vymyslel ja a ty si budeš myslieť
že bohato by stačil jeden hlas – ten tvoj
a kým bude táto hudba paniky napredovať
ty uznáš že notáciu som vymyslel ja
(a nie milan adamčiak?)
no kľúč zostane u teba
otvor si ním interpretáciu ktorú chceš
a udaj si tón
uvidíme čo zmôžeme
a či vôbec ešte niečo
v tomto panickom úteku hudby
naďalej však bude platiť: ja som
prvý hlas a ty si druhý hlas
a panika je namieste veď čo iné znamená fugere
ja som prvý hlas a ty zas druhý hlas
kto tu koho naháňa
ešte aj v tebe je ja prvý hlas
a ty je druhý hlas hoci pred mojím ty
je z tvojho pohľadu tvoje ty prednejšie
udáva tón alebo rysuje nápev
nosíš to svoje ty po svete
niekedy podľa bujného plánu
niekedy len tak naverímboha
ho rozdávaš a prideľuješ
to svoje prvoradé ty
rozdeľuješ ho aby aj iní
mohli panovať
ja budem prvý hlas a tvoje ty
mu bude predchádzať
bude mojím pastierom a v čase núdze
ma opäť nasýti svojou panikou
poznámka:
tretí hlas pricestoval aby bol
na štvrtý hlas neostali peniaze
vyspal sa s impresáriom aby bol
piaty hlas som ja
generátor
x
Pátek 16. října
18.00 / Antikvariát a klub s galerií Fiducia:
Petr Štengl uvádí básníky časopisu Psí víno – Antonín Mareš, Jan Těsnohlídek, Ondřej Buddeus, Kateřina Bolechová
Petr Štengl se narodil 9. října 1960 v Praze, kde také žije. Vyučen tiskařem. Básník, prozaik, vydavatel. Publikuje časopisecky. Roku 2005 mu v edici Psího vína Stůl vyšla sbírka Co říkal Zouplna. Od r. 2006 je šéfredaktorem časopisu pro současnou poezii Psí víno. V září 2009 vydává první dvě básnické sbírky ve svém nakladatelství.
Petr Štengl
Jednou, když jsme byli malí,
vzala nás matka na podívanou na Letenskou
pláň, kde byl velikánský stan a v něm
velikánská velryba. Celá mrtvá. „Podívejte,
jakou má obrovskou hubu a že je jí ale kus!“
Podivovali jsme se.
To bylo jinačí, než když nás matka vzala
do nemocnice podívat se na umírajícího
dědu a já ho na lůžku stěží poznával. Tak
byl všecek kost a kůže. Celý maličký. Velryba
byla jasně lepší.
18.30 / Antikvariát a klub s galerií Fiducia:
Jan Těsnohlídek ml. se narodil 11. dubna 1987 v Havlíčkově Brodě. Po střední škole pracoval rok v knihkupectví. V r. 2007 se přesouvá do Prahy. Od r. 2008 je členem redační rady Psího vína. Publikuje časopisecky a na internetu. V r. 2009 vyšla jeho prvotina Násilí bez předsudků – nejprve jako příloha časopisu PV 48, poté jako samostatná sbírka v edici Pop v nakladatelství Petr Štengl.
památce hanádi džaradátové ticho co pálí do dlaní to ticho vezmi a o c h u t n e j to ticho - - - (čtk – jeruzalém - 4. října 2003) devatenáct lidí z toho pět dětí usmrtila dnes palestinská sebevražedná atentátnice při útoku na restauraci v haifě - nejméně 50 dalších lidí bylo zraněno. - - - zakroutit hlavou o d s o u d i t během tří minut v hlavnim vysílacim čase
18.40 / Antikvariát a klub s galerií Fiducia:
Ondřej Buddeus se narodil 15. ledna 1984 v Praze. Na FF UK dokončil studia překladatelství – němčinu (v r. 2009 vyšla v jeho překladu v nakl. Academia kniha Theodora Herzla Židovský stát: Pokus o moderní řešení židovské otázky) a dokončuje norskou filologii. Své texty publikuje časopisecky a na internetu. Je členem redakční rady v Psím Víně a atemporevue.cz.
Křč
Jen jsem se
na
tebe chtěl
usmat a ty už jsi
vlastně davno
pryč ale ja se usmivam dal Ze setrvačnosti Usmivam se za tvou prazdnotou Za tvym bezobrazem Za tvym
mizenim i do něj Zas o něco vic jsem
jen jedna z hlav nohou rukou trupů s usměvem a lidi jsou
dneska z kůže Usmivam se
a pomalu bych měl přestat Usmivam se a je už na čase
svěsit koutky Usmivam se dal Blbě se usmivam Chci ten usměv zastavit ale ma tvař ma nazor postoj
přesvědčeni svůj vlastni život naproti ve skle a za nim jen kabely a nechce se vzdat sve suverenity Ma na to
pravo jako každa jina Vzteky se
usmivam a kapituluju
a usmivam se a s usměvem
se bezradně rozhližim Vedle mě je někdo zuřivě liban Ma tvař se odvraci a diva se přes
rameno do novin Usmivam se jako že nic a čtu a jedu a čtu že v tomhle městě se něco stalo Že už včera
došlo k podivnym udalostem Že
auta co stala v zacpě včera dal stoji Že muž (31 let) už 24 hodin pije preso za presem Na tisňove čislo 112
volala v noci udychana žena (28 let) že při sexiku měl přitel (24 let)
orgazmus a nemůže přestat a neustale vrcholi Vedle mě
je někdo zuřivě liban ale usmivam se jako bych tu nebyl a čtu dal že lekaři
ve večernich hodinach zahajili transplantaci srdce a už transplantuji
třeti Pacient (58 let) stale žije Nebo umira Basnici co uderem noci svou baseň začli psat piši basně co se
nekonečně rymuji rymuji
rymuji V supermarketech
lidi nakupujou už hodiny a jejich děti nepřetržitě řvou a chtěji vic Autobusaci vozi cestujici městem Před
mekači se hromadi hambače Let MA 0852 na lince Praha-Bukurešť se uhrnem už 9 hodin pokouši dosahnout
vzdušneho prostoru Slovenske republiky a vysledky Šťastnych deset budou
znamy později Ma tvař
se usmiva
a trochu to boli Na posledni straně pišou
že občane se nemusi
obavat ničeho Vědci horečnatě pracuji a vyviji se
očkovaci latky Všechno je pod kontrolou Občane
ať pokračuji v dosavadni činnosti Ruka
otači zas na stranu 1 a ja se tiše
se slzou v oku usmivam a metro leti dal a vedle mě
je zuřivě někdo liban a vypada to že tohle bude jen ulet
na věčnost a tvař se mi usmiva
jako že nic.
19.00 / Antikvariát a klub s galerií Fiducia:
Kateřina Bolechová se narodila v roce 1966 v Českých Budějovicích, v roce 1994 získala jednu z hlavních cen literární soutěže Hořovice Václava Hraběte – kategorie próza. Publikuje časopisecky i na internetu. V roce 2007 jí vyšla v edici Stůl sbírka Rozsvícenou baterkou do pusy jako neprodejná příloha časopisu Psí víno, v téže edici jí vyjde další sbírka v prosinci 2009. Od roku 2000 se věnuje tvorbě koláží.
UPROSTŘED S VĚKEM
Kapustňáci v zajetí
po kristiánkách
v nedohlednu zenit
Schovávaná perlorodek
deset dvacet
za pikolou…
baba ti zůstane
Ještě se obléct do štiky
kopulačním pohybem
o koleno muže
neproskočíš uchem jehly
– Mámo hrajou Alphaville –
19.20 / Antikvariát a klub s galerií Fiducia:
Antonín Mareš se narodil v Boskovicích v roce 1951. V září 1968 emigroval do Německa. Studoval v Londýně a v Mnichově angličtinu, češtinu a ruštinu (1973-1978). Žije a pracuje (Mareš GmbH) v Mnichově. Autor, výtvarník, překladatel. V Německu publikoval texty Binci Minci, Neues Ulmer Theater, povídka, cena, Ulm (1971), Junge Ulmer Autoren, kniha, dva texty, Ulm (1972), Ein Schritt…, Handicap International, texty v katalogu výstavy Schwarzbuch, Mnichov (1999). V České republice mu vyšly např. sbírky Nix Verstehen, Vetus Via (1999), Boban, Psí Víno (2009), představen rovněž v antologii Vertikální nostalgie, olomoucká literární a umělecká scéna 90. let a současnosti, Mokrá buchta, povídka, Votobia (2002), jeho texty vyšly ve všech významných literárních periodikách. Podle jeho povídky Rialto byl natočen film v české a anglické verzi s názvem Die Geschichte des Wassermanns, režie Sabine Küper a Thomas Büsch (2005, cena za režii/kameru, festival dokumentárního filmu Brooklyn).
Zítra. Někde na zemi.
Jazyk libovolný.
Matka Pojď sem a sedni si, tady si sedneš. Vidíš tam tu palmu, a tu kozu, jak je tam přivázaná k tomu stromu... Vidíš tu šnůru, víš, jak je dlouhá, kam až vede? Dítě Vede až tam k tomu křoví vlevo. Matka Ano. Až k tomu křoví. A ty nesmíš, slyšíš, nikdy nesmíš běhat na tu louku, co je za tím křoví! Dítě Proč? Matka Protože jsou tam zahrabané miny. Dítě Co jsou miny? Matka To jsou malé kulaté černé kameny, ne, vlastně vypadají jako misky, jako kravince. Jsou zahrabané tam dole na louce a jsou nebezpečné. Mohou vybuchnout, když na ně ty nebo tvůj kamarád šlápnete. Dítě Co znamená vybuchnout. Matka Vybuchnout je, jako když kovář fouká do uhlí, až jiskry létají, ale mnohem horší. Dítě Jak horší? Matka Jako nůž třeba... nůž ti uřízne prst... a teče ti krev a ty křičíš, protože tě to moc bolí.
kráceno
Dítě A když se koza urthne a uteče na louku nebo do lesa? Matka Tak to udělá bum a koza bude bez nohy. Dítě A umře pak? Matka Pravděpodobně ano. Dítě Mohli bychom ji pak sníst? Matka No vlastně ano. Ale to by nešlo. Dítě Proč ne? Matka Protože by ležela na tá louce a protože na tu louku nemůžeme jít. To už jsem ti přece řekla! Že to nesmíme... Nikdy nesmíš na tu louku jít! Nikdy! Dítě Ano. Matka Rozuměls? Dítě Ano. Matka Řekni to taky tvému kamarádovi. Jeho matka mu to dnes večer taky ještě řekne. Dítě A kdybychom mohli létat? Matka Co kdybychom mohli létat? Dítě Kdybychom mohli létat a mohli pak tu kozu zvednout? Matka Kdybychom mohli létat, tak bychom tu kozu mohli donést... to je pravda. Dítě To by bylo hezké. Matka Ano.
Ukázka z textu Matka a dítě
19.40 / Antikvariát a klub s galerií Fiducia:
Jan Vrak (Olomouc)
Jan Vrak (vlastním jménem Tomáš Koudela) se narodil 6. srpna 1967 v Karviné. Na přelomu 80. a 90. let minulého století působil jako redaktor v havířovské revue, posléze edici a nakonec nakladatelství M.U.K.L. V roce 1991 se podílel na založení olomouckého nakladatelství Votobia, jehož je dodnes spolumajitelem. Žije v Nákle u Olomouce. Vydal básnické sbírky Ostrava, M.U.K.L, 1990, a Boewulf, M.U.K.L., 1990, v nichž tematizuje životní pocit šedivosti, beztvarosti a bezvýchodnosti lidí ostravské aglomerace v době normalizace. Od poloviny 90. let píše prózu. Autor knih Obyčejné věci, 1998, Osm hlav, 2000, Pan Kamarád, 2001, Potom, 2003, Dokonalost nože, 2004, které vyšly v nakladatelství Votobia.
Přijely tanky,
strejc Hořava stál v pruhovaných trenýrkách za dveřmi kůlny.
Dvůr statku zdobila sešlá hesla věčných časů,
krví podlitá bulva slunovratu šmírovala u stájí,
chvilku se zdržela u kanystrů s naftou,
sedla na schody,
hrábla za ucho,
špička jazyka brousí pilku řezáků,
kolik jim tak může bejt,
před měsícem byli Rusové zakopáni na Carskom selě,
plán bé počítá s tím, že všechno bude jinak,
s takovejma chudákama se nikdo nesere,
na to není čas,
nic,
na to není ani to.
Strejc Hořava si nachcal do gumáků.
Minulost s ještě zapálenou šňůrou pupeční.
Na dvoře už nikdy potom tak nevonělo léto.
Oko se kutálelo až k důlku pod rýnou,
tam bylo plno.
V kůlně to smrdí ještě dnes.
20.00 / Antikvariát a klub s galerií Fiducia:
Pavel Forman a Standa Toman
Neo-dada uskupení. Autoři sbírek O nemocném myslivcovi, edice Poezie, Votobia, 2001 a O nemocném srdéčkovi, edice Poezie, Votobia, 2004.
Pavel Forman se narodil 11. listopadu 1977 v Bruntále, vystudoval učitelství výtvarné výchovy a němčiny na UP v Olomouci. Od roku 2002 žil v Berlíně, kde studoval na Humboldtově Universitě a Fakultě výtvarných umění. Nyní žije ve Vilniusu.
Standa Toman se narodil 24. prosince 1970 v Kotli u Malé Morávky, vystudoval učitelství prvního stupně na UP Olomouc, žije v Bruntále.
20.20 / Antikvariát a klub s galerií Fiducia:
Jerzy Franczak (Krakov, Polsko)
Jerzy Franczak se narodil v roce 1978, prozaik a esejista. Žije a pracuje v Krakově, kde přednáší na Fakultě Antropologie literatury a kulturních studií Jagellonské univerzity. Jeho hluboká znalost polské a světové, zejména francouzské a ruské literatury je prezentována nejen v teoretických studiích Rzecz o nierzeczywistości. Sartre – Gombrowicz – Nabokov (2002) a Poszukiwanie realności. Światopogląd polskiej prozy modernistycznej (2007), ale promítá se také do jeho prózy, v níž můžeme najít množství zřetelných citací i zašifrovaných odkazů na polskou i světovou poezii a prózu. V nejprestižnějším polském nakladatelství (Wydawnictwo Literackie) mu právě vyšla nová kniha Nieludzka komedia – první část zamýšlené trilogie, jeho další variace na dantovské téma. Nakladatelství Protimluv vydává letos v českém překladu autorovu knihu Převlékárna (Przymierzalnia, 2008).
Každé ráno jezdím tramvají. Ráno. Tramvají. V tuto noční hodinu lidé vylézají ze svých děr a mačkají se na zastávkách. Neříkají nic. Oči mají slepené spánkem, tváře pomačkané jako povlečení. Ženy jsou ještě cítit ložnicí a špatně namalovaná ústa jim propůjčují klaunovský vzhled. Muži mají tváře zarudlé po rychlém holení.
Když se po osmi hodinách vracím domů tou samou tramvají, některé už rozpoznávám. Pan Krkoun se jako obvykle ohlíží za značkovými vozy. Pan Leguán stojí nehybně; světla neonů se sunou po jeho mrtvolném obličeji. Pan Obaleč rozbaluje bonbóny. Paní Ploštice dýchá plytce a bolestně; nohy má roztažené jakoby porodila ježka. Pan Hroch se dloube v nose. Paní Prasohyena si láme hlavu nad křížovkou.
Cestou do svého hnízdečka kupují něco k snědku. Platí složenky na poště. Za plyn, za vodu, za světlo. Ztrácejí klíče a dokumenty. Mobilní telefony, platební karty, hygienické kapesníčky. Lístky, mince, známky, párátka. Pin, dič, šaría, rodné číslo, ičo. Poslouchají zprávy o zabití, atentátech a únosech. Ale všechno se to děje mimo ně. Podvody a bankroty. Zrady a útoky. Láry fáry. Všechno je jinde.
Úryvek z knihy Převlékárna přeložila Soňa Filipová
20.50 / Antikvariát a klub s galerií Fiducia:
Petr Vrchlabský (Ostrava)
Petr Vrchlabský se narodil v roce 1949 ve Zlíně v den výročí bitvy na Bílé Hoře. Od roku 1955 žije v Ostravě, vystřídal mnoho adres, jeho matka měla zálibu ve stěhování. Absolvoval Gymnázium Šmeralova; rok pobyl na Vysoké škole dopravní v Žilině, potom u lopaty ve Vítkovických železárnách a na koksovně. Vystudoval Právnickou fakultu UK Praha. Záliby v dějinách, architektuře, umění, historických a kulturních souvislostech. V letech 1995 až 2005 (do jejího zániku) člen ostravské výtvarné Skupiny 1742.
Přípěvky v Protimluvu někdy podepisuje jako Peter Kurowski z důvodu, aby to nevypadalo pořád fádně, že přispívá pod svým jménem do každého čísla revue. Pseudonym je odvozen od předků vévodů z Vrchlabí, kteří později přenesli své sídlo na Moravu, mj. do tvrze Kurovice u Holešova (z Vrchlabí na Kurowicích).
Z životopisu připravované knihy „S pamětí v zádech“, jež je součástí edičního plánu vydavatalství Protimluv pro rok 2010.
Spartakiáda 1985
Cvičencem proti své vůli
stal jsem se v okamžiku
obklopen bundami červená
modrá
modrá s pruhy
červená s pruhy
červená značka
modrá značka
a nejšikovnější jsou prý z Prievidze
To je neštěstí
v Malostranské besedě
a Praha je na chodníku
první blok, druhý blok
a každá je jiná hnědá
světlá
hnědá
černá
svatý Mikuláši, podpírám Tě svými slzami
V ruce Mladý svět
zvláštní číslo
vždyť neslyším už ani sebe
Křehkosti, Tvé jméno je Žena
To Věstonická venuše
otevřela Lůno
a potom se to již množí prostým dělením,
otěrem, výkaly…
teď mi vzali i tu židli
Starý páter holí vyťukává jistotu.
Zase budou znít zvony…
Praha, červen 1985 (Malostranská kavárna)
21.10 / Antikvariát a klub s galerií Fiducia:
Jakub Chrobák (Ostrava)
Jakub Chrobák se narodil v roce 1974 ve Vsetíně, vystudoval bohemistiku na Filozofické fakultě Ostravské univerzity v Ostravě. Zde také dokončil doktorské studium a obhájil disertaci s názvem Raná tvorba Bohumila Hrabala. Dnes vyučuje literaturu na Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě.
Věnuje se kritické reflexi současné literatury. Své kritiky a recenze publikuje v časopisech Aluze, Host, Protimluv, Tvar a také v časopise Texty, jehož je redaktorem.
Verše publikuje od poloviny 90. let, v roce 2003 vydal sbírku Až dopiju, tak zaplatím (Vsetín, Dalibor Malina). V současnosti se připravuje k vydání druhá sbírka s názvem Adresy.
V DOMĚ
Mlhavé ráno
jako když…
-však víš:
světlý, světlý, světlý stín
promrzá na dno
tvých kořenistých vin…-
VEČER
Voníš dřevem,
říkáš.
A to stačí.
Metuda dáváš spát.
(Měsíc kráčí
do kružítka se vytesat.)
KRESBA DO TVÉHO DŘEVA
Když se stmíváš
obrysy malátně vlhnou.
Údolím sténá
mnohoslovný déšť;
Trhavě kolmá
neoblomná zpráva
Tě tajnosnubně obtékává
a venku žestit nepřestává…
21.30 / Antikvariát a klub s galerií Fiducia:
Josef Straka (Praha)
Josef Straka se narodil v roce 1972 v Jablonci nad Nisou, žije v Praze. Básník, prozaik a psycholog. Publikoval v řadě nejen literárních časopisů: Host, Pandora, Tvar,Veronica, Věstník Společnosti Franze Kafky, Weles, Protimluv, Listy aj. Jeho texty byly přeloženy do polštiny, srbštiny, němčiny a angličtiny. Doposud vydal: a…jiné časy (G Tisk, Liberec, 1994), Proč. (edice Tvary, Tvar, Praha, 1995), Hotel Bristol (Medard-Cherm, Praha,2004), Město Mons (Cherm, Praha, 2005) a Kostel v mlze (Cherm, Praha, 2008).
Mokkabar na Gneisenauerstrasse
Večer v Kreuzbergu
osamělé lavičky
studený vítr lidi vyhání do této místnosti, která je ale prostorná, takže se tam pohodlně vejdou
vše se odehrává v poklidu
hovory jsou, přiznávám, trochu vzrušené, ale bez slangových výrazů a výrazných citoslovcí, které někdy hosté používají, jen aby
na sebe upozornili
tady v Mokkabaru nic ale takového není
do toho zvuk hudby, kterému se říká downtempo, a jako by i lidé žili, aspoň na hodinu, ve zpomaleném rytmu
nespěchat, hlavně nespěchat
při delších pohledech, střetnou-li se, lidé klopí oči
chvíli tak zůstanou
jaksi celkově sklopeni a pak se podívají ještě jednou týmž směrem
jakoby pro jistotu
žádné ruměnce, jen naznačování…
Mokka bar, druhý den
Sedět u stolku a pozorovat…
Jak ten u stolečku pod oknem vyhlíží jiný den a v duchu si cosi převrací, snad cosi dávno minulého a i když listuje místními novinami, ale vůbec je nečte, ale dovedl by, zdá se, okomentovat skoro každou politickou zprávu. Nebo ta trochu odtažitá dívka v rohu, staví se tak, protože ji tento polední čas zastihl jaksi nepřipravenou a až teprve mobilní telefon ji probudí, zasměje se a pronese do něj několik hlučných slov, pak si ale uvědomí, že ruší, a tak si zakryje ústa rukou a už není nic slyšet.
Personál má oddělené rajóny, takže ta nejkrásnější servírka se k tobě nikdy nedostane. Dostat přidělený sektor dejme tomu B2 znamená co pět minut vidět tvář vysokého, zakoboněného číšníka, zda bych si případně ještě něco neobjednal, mezitím v druhé části místnosti obsluhuje dívčí duo, pak mávám, nikdo nereaguje, ale ne, už je tu „můj“ číšník.
„Druhou kávu?“ „Ja“, lehce povytáhne obočí a už zase odbíhá, pak najednou příchod hostů do kavárny ustane, také procházení servírek ustrne v jednom bodě, u obřího kávovaru, kde spolu debatují v jiné cizí řeči kdo ví o čem. Minuty ubíhají, pak už jen neslyšně platím.
21.40 / Antikvariát a klub s galerií Fiducia:
Marek Pražák (Ostrava)
Marek Pražák se narodil v roce 1966. Je znám jako básník, performer, hudebník, malíř, sochař, grafik, designer, filmař, scénograf. Žije v Ostravě, kde se také narodil. V roce 2002 vydal knihu Relace rádia hitů. Jeho texty byly publikovány v domácích (Host, Protimluv, Tvar, Obrácena strana měsíce aj.) i zahraničních literárních periodikách (Pobocza aj.), např. v překladech do němčiny, polštiny aj. jazyků. Svá autorská čtení často doplňuje vlastním hudebním doprovodem. V současné době se pokouší převést základní stavební jednotku básně – slovo – do čistě zvukové kompozice a dostává se do blízkosti experimentální poezie: „Zabývám se vnitřní rezonancí s pozitivními obsahy. Vyjímám z poezie slovo. Myšlenou a cítěnou poezii, prožívání psaného textu zvukem. Manifestaci citu zvukem bez berly slova. Neměli by básníci dnes, v poušti slov a významů, kdy každé zrnko je slovo, mlčet?“
22.30 / Bogota club
Klec (Ostrava)
O pochmurném orchestru Klec: V pochmurných dobách pochmurného roku 1986 povstal psychadelický pochmurný orchestr Klec! V těch dobách bylo leckdy tak pochmurno, že nebylo v hospodě ani na krok vidět a smrdělo to tam, jako by se pod stoly váleli mrtví a zauzení horníci, což není zcela vyloučeno, ale protože nebylo nic vidět, tak to s určitostí nevíme! Proto texty i hudba Klece odráží tuto nehostinnou a v pravdě pochmurně smrdutou dobu stejně, jako hospodské stěny vždy o výplatách odrážely létající krýgly vržené horníky prohrávajícími svůj výdělek v kostkách!
Klec hraje v původním pochmurném složení za bicími se zvláště pochmurným bubeníkem Bazilem Pavlicou. Na basu s chmurným Klementem Juranem a zpěv a kytaru chmuří jeho pochmurnost Klec Dlabaja. Více na klec.info
23.30 / Bogota club
Vítrholc (Brno)
Brněnské sdružení výtvarníků, literátů a hudebníků po osmi číslech Almanachu Vítrholc vydalo s pomocí Pavla Valerinána Pohořelského (Valerian´s Future a Nesselsdorf) CD Vítrholc 100 (2004) – ukázky zde, na němž se nezpívá, ale kde členové Vítrholce (Karel, Kowo, Jaz Zdar a iKanias) všechny texty recitují. V roce 2008 se „kapela“ rozrůstá o živého bubeníka Lukáše Kořínka (Zgarp) a bubeníka a recitátora Pajináče (ex Čokovoko, ex I Hate Polly a Debile Ants (nyní Fiat Eno) a Paní Kadrnošková). Kapela připravila nový program nazvaný I Hate Vítrholc a hraje v obsazení dvě kytary, bicí, sampler, zvony, gramofony a tři recitátoři. Vizuální stránku vystoupení podpořil Vj Dfx – klip Pomalu:
/ Bogota club
DJ Paroh (Ostrava)
Akci podporují:
| International Visegrad Fund | Polský institut v Praze | Ministerstvo kultury České republiky | Moravskoslezský kraj | Maďarské kulturní středisko | Statutární město Ostrava | Fiducia | Knihkupectví Academia | Galerie výtvarného umění v Ostravě | Dům knihy LIBREX