Poezie svažující se do výšin
Literární dílo Ivana Švandy mělo proniknout na veřejnost mnohem dříve, nikoli teprve teď, čili v době, kdy se tenhle rodák z Ostravy-Vítkovic, ročník 1960, již pomalu blíží svým abrahámovinám. Nestalo se tak, spisovatelé i knihy mají své osudy, stalo se tak však nyní, kdy konečně vychází pfvní autorova básnická sbírka Na svahu, o níž se bude a může plným právem mluvit jako o Švandově opožděné prvotině. A vzhledem k tomu, že jde o takto pozdní vstup do říše poezie, není divu, že také básníkovo Na svahu vykazuje leckteré s tím spojené atributy: v prvé řadě nejde o sbírku klasického ražení, o knihu veršů, s níž autor přichází ke čtenářům jakoby se srdcem na dlani: ne, takový nebývá úděl opožděných prvotin! Častěji se jim přihází to, co se přihodilo též Ivanu Švandovi: že se jejich autor představuje průřezem ze své dosavadní básnické tvorby, vznikající ve skrytu či v ústraní, daleko od příslovečných hlučících davů, zpravidla přístupné pouze nevelkému počtu zasvěcenců. Zato ale takový průřez může nabýt charakteru svébytného poetického spektra, demonstrujícího, jaké tvůrčí polohy jsou umělci blízké a jaké mu jsou nejbližší, se kterými se (možná) už rozžehnává a které jiné zase (opět možná) ztělesňují nebo mohou tlumočit ryzí metu jeho básnického snažení, usilování a směřování. Takto sebeobzíravý ráz má rovněž Švandův debut: přesvědčujeme se, že tvůrce dokáže být přeludně poetický, že umí vyhmátnout zjevné i nezjevné fenomény skutečnosti vnější i vnitřní, ale že si také dovede koštérsky pohrávat s ošemetným hájemstvím slov i tam, kde se pohybuje na samé hraně smutku a bezútěchy. Co je však nanejvýš směrodatné: Ivan Švanda má svůj tvůrčí naturel, má své vidění současností a má způsobilost toto své nazírání vtělit mnohokrát do trsovitých básnických skic, do specifických slovních fragmentů, v nichž se zrcadlí naše příběhy, naše strasti a radosti – a to vše je jakoby předznamenáno pohledem poety vidoucího i vědoucího. Přitom není podstatné, že s touto knihou k nám přichází Švanda ve věku zralosti: odtud je přece tolik blízko k duševním hlubinám i k citovým výšinám. Jako by se totiž také Švandovo putování za nimi odehrávalo kdesi na básnickém nebi, byť s vědomím, že tváří v tvář času ubývá nadějí na nějaké nebe přítomnosti. Ale což poezie nebývá nadčasová? A věčná?
Vladimír Novotný
Na svahu
Ivan Švanda
Ilustrovala: Katarína Szanyi-Hudečková
K vydání připravil a doslovem opatřil: Vladimír Novotný
V roce 2007 vydal Protimluv, o.s., Ostrava
jako svou I. publikaci v edici poezie
ISBN: 978-80239-9451-3
